V Evropě ženy ruší poslední tabu, v Africe teprve začínají prolamovat první tabu přežívající kmenové společnosti.

Stále více Američanek s diplomy renomovaných univerzit v současnosti volí možnost zůstat doma a vychovávat své děti. "Trh práce poprvé v postfeministické éře zaznamenal pokles zaměstnanosti žen," hlásí americký tisk. Magazín Total 180 situaci charakterizuje obrázkem na obálce, kde mladá žena držící na ruce dítě hází svou diplomatku do popelnice. Tuto variantu životní kariéry zvolilo v posledních letech přes šest milionů Američanek. Ženské organizace v USA z toho začínají být už trochu nervózní, protože se domnívají, že v důsledku toho dojde k celkovému snížení počtu pracovních příležitostí pro ženy.

"Předchozí generace se cítí podrážděny, že tyto mladé ženy s takovou lehkostí automaticky předpokládají, že jim pro jejich zaměstnání zůstanou dveře trvale otevřeny," říká Rose Olversová, šéfka feministických studií na Amherst College v Massachusetts. "Necítí žádné závazky k ostatním ženám, jsou mnohem individualističtější," dodává.

"Vychovávat děti při zaměstnání se ukázalo být mnohem složitější, než si to feministky představovaly," říká naproti tomu Linda Fowlerová z New Hampshiru. "Teoretičky feminismu myslely, že jakmile bude v pracovním procesu dost žen ve vysokých a kvalifikovaných funkcích, podmínky práce se automaticky změní; k tomu ale nedošlo," dodává. V následném dilematu, zda "ošidit" děti (či je vůbec nemít), nebo se vzdát kariéry, stále více žen volí druhou variantu. A bylo by jich možná ještě více, kdyby zaměstnání žen nebylo pro mnoho rodin ekonomickou nutností, míní předsedkyně vlivné ženské organizace NOW Kim Gandyová.

Situace v Evropě

V Evropě zůstává hlavním tématem ženského hnutí rovnoprávnost v zaměstnání. Zatímco ve Španělsku k tomu připravuje sociálnědemokratická vláda nový zákon, údajně průlomový v rámci celé EU, řecké feministky si kladou zdánlivě nižší, ve skutečnosti však téměř nedosažitelný cíl: získat volný přístup na horu Athos, "mnišskou republiku" o rozloze 336 kilometrů čtverečních tvořenou 20 kláštery na severovýchodě země. V tomto posvátném místě ortodoxních křesťanů dosud platí sexistický zákaz vstupu "žen a zvířecích samic", které jsou považovány za "nečisté". Již dvakrát Evropský parlament vyzýval řeckou vládu, aby v rámci rovnoprávnosti pohlaví, ke kterému se hlásí, zákaz pocházející z roku 1045 zrušila. V Řecku ale není církev odloučena od státu a vláda mlčí.

"Je to hanba, protože kláštery hory Athos berou z EU miliony eur subvencí na opravy památek. A plátkyněmi daní, z nichž se to hradí, jsou i ženy," říká poslankyně Anna Karamanuová. Spolu s jinými ujišťuje, že respektují víru mnichů a nehodlají je rušit v rozjímáních. "Lokalita ale zahrnuje vzácné kulturní památky, jedinečné stavby, lesy, ptačí rezervaci. Jakým právem má být to vše zakázáno polovině lidstva?" ptají se.

Církevní představitelé mnišské enklávy na Athosu věc vidí jinak. Status klášterů na hoře Athos byl dán byzantským dekretem před 1000 lety a měl by zůstat navždy beze změn, říkají. Rovnoprávnost vidí v něčem jiném: ať si ženy-mnišky založí vlastní klášterní oblast a do ní zakáží vstup mužům; tím bude situace vyrovnána.

Ženská banka v Německu

V Německu došla podnikatelka Astrid Hastreiterová k závěru, že ženám chybí jejich vlastní banka. V ultramaskulinním světě financí proto zakládá Frauenbank, tedy Ženskou banku. Podle ní mnoho žen, když má jednat se svým bankéřem, to vidí jako by měly jít k zubaři. Tedy něco, co se sice musí, ale co se raději odkládá na "někdy".

V současnosti prý dostávají ženy v Německu jen s obtížemi půjčku. Také investují prostředky jiným způsobem než muži. "Opatrněji a raději do ekologických projektů než do automobilek," říká Hastreiterová. Na její banku si ale zákaznice asi budou muset ještě pár let počkat: je třeba složit pět miliónů eur pro získání bankovní licence a dalších pět milionů mít jako rezervní fond, vysvětluje. Zatím Hastreiterová vlastní internetovou stránku frauenbank.de a shromažďuje prostředky. Vede také Společnost pro správu ženských aktiv se sídlem v Mnichově, s 300 klientkami, jako předstupeň banky.

Rusky zůstávají strážkyněmi domácího krbu

Ruská žena, v dobách SSSR oslavovaná jako "údernice" nebo "matka-hrdinka", po pádu režimu začíná díky médiím objevovat i další možné role či poslání - jako "objekt touhy" nebo "šťastná hospodyně". V každém případě však zůstává strážkyní domácího krbu, což je role hluboce zakořeněná v národním stereotypu. "Tvá máma ti připraví snídani, odvede tě do školy, stráví řadu hodin v kanceláři, pak nakoupí, uvaří večeři, poklidí, hraje si s tebou a uloží tě do postele," dozvědí se jedenáctiletí školáci o roli matky ve své čítance. "Jako pravá kouzelnice pak ještě umyje nádobí, sedne k televizi a přitom šije nebo plete," dodává text pochvalně.

Stereotypy se učí ve škole. Již od mateřinek hoši vědí, že "dívky jsou slabší", a nosí za ně židle nebo jim podrží dveře. Při dětských hrách děvčata často "vaří" a chlapci čekají u stolu, až budou "obslouženi". v pracovní výchově středních škol mají děvčata převážně vaření a šití, kluci truhlářství nebo základy elektrotechniky.

"Žádná ze společenských změn, jimiž Rusko prošlo, nezměnila situaci žen," konstatuje ekonomický týdeník Kompanija. A pokud už, tak pochybně. "Od dob perestrojky a emancipace už nám přestali uvolňovat místo v dopravních prostředích," říká k tomu Galina Popovová. "Kdyby se emancipované ženy vrátily do rodin, měli bychom více klidných, nezneurotizovaných dětí," dodává.

Přesto podle tisku počet žen na vedoucích místech stoupá ročně o jedno až dvě procenta. Tyto vysoce postavené Rusky nebo i manželky bohatých podnikatelů se v domácnosti rozhodně necítí diskriminovány - díky hospodyním, ženám k dětem a osobním řidičům.