Kdysi v dávných dobách něžného poblouznění voňavým miminkem, bylo možno slyšeti z mých úst sebevědomá tvrzení o ochotě být s dětmi doma místo ženy - být matkou na mateřské. Opravdu jsem si byl jist, že jsem ta nejlepší kojná pod Sluncem a ještě stihnu trhat velrybě stoličku!

Střih "o tři roky později" : ono poblouznění se přetavilo v pokročilejší, samozřejmě patřičně přehnanou otcovskou lásku, jak už to tak u tatínků (nejen) holčiček bývá. Nepatřičně přehlížím jejich vrtochy a jsem to já, kdo je ten "hodný" a maminka ta "zlá". Na mou nohu se věší naše tříletá, plačící, umanutá na útěku před "přísnou mámou", která ji vyhubovala.

Pomalovat zeď fixkou přeci není zločin, že, navíc růžovou. Vidím to asi moc růžově. Je to jedna z miliónu a půl věcí, které jsem si předsevzal jinak. Budu spravedlivý až to bude odporné a tak dále, ale člověk plánuje a jak to roste..., všechno je jinak a naopak a tak.

-Ty se máš, ráno vypadneš do práce, večer se vrátíš, těch pár hodin si s dětmi užíváš. Já sem s nimi celý den, při tom vařím, peru a vůbec. Někdy je to na Bohnice. No fuj, hanba, co se to stalo, jak může má drahá takhle mluvit! Naše nejrozkošnější holčičky že by někoho dováděly k šílenství.

Není možná, jak může být srdce mé právoplatné manželky tak žulové?! Kam se poděla ta natěšená maminka se sexy bříškem, pf, pf? Dokonce není ani nijak zvlášť nadšená, když chci jít do hospody na hokej, kluci už tam přeci sedí. Nepohladí mě něžně po suché tváří a nepostrkuje mě ke dveřím s nabízeným pětikilem.

Naopak, mám prý být doma, otevřeme si víno a uděláme hezký večer. No dobrá, dobrá, však ano, budu doma, otevřeme si víno. Ostatně, já nejsem sobec, já ne, ehm, ehm. Zpět k muzice: týden jsem se staral, manželčin organismus totiž využil mé náhlé týdenní dovolené a podlehl nudloidnímu bacilu. Staral jsem se tudíž o tři ženské: 1 a 3 roky a 28let. Ta poslední mě ještě stihla ředitelovat z lože, což my chlapi milujeme, že. Neumannová se stačila mezitím zapsat zlatě do pětikruhé historie, hokejisté to jakž takž vyžehlili bronzem, Sáblíkové unikla tentýž kov na dlouhých nožích o 81 setin, já z toho viděl skoro prd a ještě mě titul nejlepšího matkootce unikl asi o 115km.

Já se postarám, to zase jó, ale buďme upřímní, nakonec má ta drahá vlastně pravdu něco jiného je přijít k dětem večer a něco jiného věnovat se jim od Slunka východu do Slunka východu. Asi. Je to náročná olympiáda. Ale co, všichni nemohou být zlatí, safra, bronz je taky dobrý, že. Ale někdy to bolí...