Podle něj je nejlepší léčbou spojení dvou lidí, jejichž úchylná jednání se navzájem doplňují. Je zajímavé, že to samé napadlo také jednu čtenářku. Nedávno mi položila otázku, proč by nemohlo dobře fungovat manželství sadisty s masochistkou? Nebo proč by si exhibicionistka nemohla vzít za muže voyeura?

Ten první by svou manželku k jejímu potěšení třeba svazoval a mrskal. V druhém případě by se dotyčná exhibicionistka s rozkoší obnažovala, zatímco slídivý manžel by ji se zájmem pozoroval. Ačkoliv něco takového vypadá na první pohled jako žertovná nadsázka, obsahuje podobné řešení zrnko pravdy.

Pouze specializovaný lékař ve své ordinaci a katolický kněz ve své zpovědnici se alespoň částečně dozvídají, kolik neškodných sexuálních úchylek se může skrývat pod pláštíkem normálního manželství. Ti z nich, kteří uvažují racionálně, si také uvědomují, před kolika nepříjemnostmi může tyto lidi zachránit tolerantní partner. Ať už je to zatčení, soudní proces nebo trest vězení. Případně celoživotní sexuologické léčení nebo umístění v ústavu pro duševně choré.

Člověk se bojí odhalit pravdu

Žádná země na světě nemá spolehlivou statistiku výskytu sexuálních úchylek. Člověk se totiž přirozeně bojí odhalit pravdu o sobě. V jakémkoliv průzkumu. Dokonce i úplně anonymním. Často má totiž obavy odhalit tuto pravdu sám sobě.

Představitelé oficiálních institucí nebo veřejného života se rozhorlí nad zkažeností lidí a mravnostními delikty. Za těchto okolností je málokdo ochoten přiznat svou skrytou touhu nebo spoluúčast na podobných aktivitách.

Zákony bývají půl století za sexuální realitou

Německý sexuolog Ernest Borneman soudí, že každý dospělý člověk se alespoň jednou v životě účastnil sexuálního jednání, které je podle zákonů jeho země trestné. To může znít drsně. Musíme si však podle něj uvědomit, že zákony každé země bývají nejméně půl století pozadu za sexuální realitou této země.

Zdaleka ne všechny činy, které jsou mravnostními delikty z pohledu zákona, považují za perverzní i lékaři. Ale platí to také naopak. Ne všechna jednání, která medicína považuje za chorobná, zakazuje zákon. Všední praxe sexuologických poraden navíc ukazuje, čemu všemu dokáže pomoci rozumná partnerská tolerance a vycházení si vstříc. I když ani ty nejsou pochopitelně všemocné a musí mít svou mez.

Někomu může připadat, že se ve svých úvahách o sexuálních úchylkách zabývám něčím nesmyslným a naprosto okrajovým. Ale není třeba dokonalé vyholení ženského genitálu, které je dnes tak v módě, jakousi úlitbou skrytým pedofilním představám partnera? Vždyť takové přirození přece vypadá jako dětské.

Někteří muži jsou sexu schopni pouze v ženském prádle

Dopisů, ve kterých si hlavně ženy stěžují na transvestitismus svého partnera, dostávám desítky. Jejich muži se s oblibou převlékají do dámského prádla. A teprve v něm jsou schopni sexuální aktivity. Jenom nepoučená žena důrazně požaduje to, aby si partner svou úchylku léčil. Ty chápavější a tolerantnější mu už dávno daly pod stromeček dámské kalhotky a podprsenku v dárkovém balení.

Rozumím ale tomu, že podobný přístup nebude přijatelný pro každého člověka. Proto by si manželé měli nalít čistého vína už před sňatkem.

Z tohoto pohledu jsou nebezpečné třeba sňatky, ve kterých partneři odmítají pohlavní styk před manželstvím kvůli morálním nebo náboženským zásadám. Co když se při svatební noci ukáže, že je muž impotentní? Po mnoha slzách se pak třeba přizná, že je homosexuální. A jenom se snažil být normální. Uvěřil bláhovým radám, že homosexualitu lze léčit spojením s věřící ženou, které si váží a která mu jistě pomůže.

Někteří homosexuální jedinci se pokoušejí znormalizovat své manželství plozením potomků. I když je pro ně soulož se ženou ve skutečnosti odporná. Každým dítětem si totiž potvrzují svou normalitu. Z řady z nich se pak paradoxně stávají velice radikální bojovníci proti homosexualitě. Pronášejí proti této zhoubě lidstva plamenné projevy v tisku, nebo dokonce v parlamentě. Jsou vlastně v podobné situaci jako určitá skupina vášnivých bojovníků proti pornografii. Ti zapírají tíhnutí k různým materiálům tohoto typu sami před sebou. A spravedlivým bojem s nimi se snaží cenzurovat si svou skrytou zálibu.

Některé úchylky lze tolerovat

Trvalé partnerství nebo manželství by proto měli uzavírat lidé, kteří jsou si vědomi toho, co je očekává. Některé úchylky lze totiž docela dobře tolerovat. Záliba partnera v pornografii, v onanii, v transvestitickém převlékání nebo v náznakových sadomasochistických rituálech je vlastně docela neškodná. Partnerův protějšek by však měl o nich vědět předem. Aby se mohl rozhodnout, jestli s nimi bude celoživotně souhlasit nebo ne.