Po ve školce nenáviděném, nuceném popoledním spánku bych v roce 2005 chňapl jak králík po pampeliškovém lupenu (mlíčňák jsme mu říkali). Nejsem zrovna narkoleptický typ a vstávání pro mě není nijak extrémním utrpením. Zato usínám poslední roky o hodně rychleji než kdysi. Dejte mi deset až tři sta sekund a usnu vám jak kojenec! Nespavost znám jen z filmu (Insomnia - se skvělým, věčně nevyspalým Al Pacinem) a vyprávění. Ne a ne zabrat! Pff, tak to mi nehrozí, přátelé. Chrrrr.

Jsa ale uvědomělý dospělák, nezalehnu po obědě a vydržím, páč je to tak zařízeno a žádoucí. Ovšem kdo doma párkrát vyzkoušel, jaké následky má popoledního bdění malých potomků, uvyklých na pravidelných, zasloužených dvacet, ví, že není radno krásti jim spánek.

Alespoň z naší Bětky, nevyspalé dostatečně z nějakého náhlého důvodu, se už kolem třetí, čtvrté odpolední stává časovaná bomba! Sebevražedná atentátnice s kilem semtexu v hlavě. Schopná to kdykoliv odpálit, což také udělá.

No bóže, tak holt nepůjde dnes po obědě spát, no! Tak moc se nestane, prostě bude bez šlofika, když to nestihneme! Chytristika, to je moje. Pěkně to manželce vysvětlit, jako Rádio. Manželka má ráda, když se s dětmi pokud možno kluše po předem vytyčené denní trase, což se dá pochopit a mnohdy by se bez vytyčovacích kolíků daleko nedostala, nepočítám-li Bohnice. Je dobré v míře akurátní ctít jakýs řád, na stranu druhou, já rád podléhám okamžiku. Bez podlehu by člověk prostě o mnohé přišel! A co se asi tak může stát, když holka pro jednou nepůjde spát?

Ne že by padaly trakaře nebo vyhráli naši čutálisti MS, ale zamává to sní tak, že pro příště stojí za to více vážit situaci. Ať už důvodem byl pochoďák po ZOO (hele, sysel!) nebo výlet k prababičce na Moravu, byla Bětule odpoledne a k večeru tak čistokrevně utahaná a usínající ve stoje, že to ani já neumím a to spím mnohdy místo osmi hodin tři. Narážela do nábytku, patníků, popelnic, zakopla o každého mravence. Na sekundu jí spustit z očí a jde rovnou do odklopeného kanálu. Náměsíčnice jedna báseň. Efektně 100%! Večer se to ale před definitivním a rychlým vytuhnutím kupodivu zvrhne do řádění z posledních zbytků sil. To je ten výbuch. Unavená, že sotva drží víčka otevřená, ale s dostatkem uškudlených sil k naprosto nezřízenému neposlouchání, zlobení a obrácení bytu vzhůru nohama. (Ne že by to normálně dělala o mnoho méně...)

Oba rodičové jsme pak večer tak servaní, že usínáme skorem dříve než holky a probudí nás až ranní Slunko nebo budík. Je lepší si dáchnout poo, fakt - přemýšlejte nad tím! Šéf vás asi ale nepodpoří, tomuhle oni nefandí, sobci, chrrr...