Já sám ve svistu dospívání prubnul všelijaké názory na život a smrt, podle toho, jak člověk věkem blbnul či moudřel (ne, že by na tom sešlo), až jsem se dopracoval a dopřemýšlel (ehm) k velmi neromantickému a suchopárnému ateismu. Něco mezi nebem a zemí, vyšší moc a tak dále nejsou nic pro mě. Jeden se narodí, žije (více či méně) a zemře. Dřív nebo později. Nic víc, nic míň, je tedy jaksi vhodné se vynasnažit, aby z toho něco měl. Víra je krásná věc, všem věřícím ji až závidím a pokud se po smrti někde proberu, osobně si dám facku.

Psychologové a ostatní moudří vám řeknou, že dítě do tří let rozhodně nemůže pochopit instituci smrti, umírání, hrobů a tak dále. Asi to i bude pravda. Každopádně naše Bětka se nikdy neopomene zastavit u malé pamětní desky u přechodu před místní školou, kde malý chlapec tragicky zahynul pod koly náklaďáku, což dostalo naše městečko i do státních novin. Málokdo nad tím asi jásal.

Nemám rád, když se dětem namlouvají nesmysly nebo se věc přejde odvedením pozornosti. S pečlivou artikulací jsem naší rozpustilé vědmě vysvětlit, jak a proč se vše přihodilo a jak a proč to skončilo. Že je to záležitost nikterak veselá a proto musí jednak dávat sakramentský pozor na auta a jednak si vybrat jiný objekt k vášnivým meditacím, jelikož se to jaksi nehodí, že. Chudáci rodiče. Malá holčička dřepí před zvířátky, pietně vystavenými pod destičkou z mramoru nesoucí nešťastníkovo jméno a chce si je půjčit na hraní. Uff.

Naštěstí jsem se u ostatních rodičů přesvědčil, že náš potomek není nijak posedlý záhrobním životem, anóbrž jde jen o prosté dychtění po novostech a informacích. Dělají to prý všechny. Zamrazilo mě, když nám malá v posteli před usnutím slovo po slovu převyprávěla celý nešťastný příběh, který jí očividně fascinoval svou tragikou a přednášku uzavřela konstatováním, že to bude krása, až taky umře! Sakra! Tak tudy asi ne... (Stejně se to opakovalo i několik následujících večerů.) Holt se smrtí to není žádná švanda. Ne, nebude to vůbec krása ani fajn, naopak, času je na umírání víc než dost a dobrou noc!

Neměl jsem se do popisu nehody a okolností pouštět a raději to zjemnit nějakým "tady spinká chlapeček, co je v nebíčku"?