Asi je to deformace "z povolání". Nedá se to nepostřehnout, chápu to, ale občas mám problém se neozvat. Haló, drahá, nejednej se mnou jako s dítětem, jsem totiž tak trochu dospělý!Tedy ne že by mi v poledne dala bryndák kolem krku a jedna za tatínka, jedna za maminku. (Po obědě bych se nechal uložit, zachumlal se pod deku, pusinku na čelo a chrněl bych až do další mňamky - idyla!)

Ovšem polopatických návodů na běžné úkony denní potřeby ušetřen rozhodně nejsem. Jak je tak v tom celodenním šrumci, kdy neví, které z našich čiperných holčin se věnovat dřív, a kterou nechat chvíli vřískat, protože nemá čtyři či ještě více rukou, nemá už čas rozlišovat.

Jen se objevím po práci k večeru ve dveřích a už jsem mateřsky komandován. Asi abych náhodou neměl příležitost používat vlastní mozek, to nebezpečné, rebelantské zařízení, které jen kouká, jak transformovat pracně udržovaný řád v totální chaos. Nechápu totiž tak základní věci, že ručník se věší po utření za poutko, nevyžehlené kraťasy se nevyhladí samy na těle, použité nádobí se dává ihned do myčky a ne na linku, každý drobek je třeba vysát, protože jednou týdne to nestačí, prkýnko musí být vždy dole a kelímky hořčice a kečupu v ledničce vespod, v zásuvném šuflíku a ne zapatlané ve dvířkách.

Nejsem naivní, tyhle věci patří mezi mnoho a mnoho základních rozporů ve vnímání priorit mužským a ženským mozkem i bez potomků, ale teď je to jaksi ještě citelnější.

Důsledná maminkovská péče aplikovaná jako vedlejší efekt i na mě má i mnohé klady. K večeři mám teplé a velmi chutné jídlo, páč manželka se provařila téměř k dokonalosti (je provařená) a na co sáhne, to chutná. U talíře voní kafčo s mlékem, přesně jak to mám rád a to jsou momenty, kdy se jeden až stydí, jak si rochní. (Navíc tuhle mi dokonce dvouletá Bětka dala v obchodě do košíku pivo a syrečky, prý "pifko" a "smadlavej sejr" pro tátu, mám já se ale dobře!)

-Až dojíš, dej to do dřezu, běž si umýt ruce, převleč se, vezmi si Julču a já začnu připravovat vše na ven. (Ano, kapitáne!)

-Tohle tričko si ale brát nebudeš. Vypadáš v něm jak šupák, vezmi si tu novou košili.

Ani když jde obvykle dosti po půlnoci spát (ještě stále kupodivu čilejší než já, kde se to v ní bere?), nezapomene na detailní pokyny:

- Vypni ten počítač, všude zhasni, zkontroluj, zda je zamčeno, všechno dej do dřezu a neponocuj!

- Na pivu jsi byl předevčírem, ne? Hmmm...

Jako správná Váha jsem mnohdy až psychopaticky nerozhodný, ale mnohé úkony bych zvládnul i bez návodu, drahá.

Popravdě už jsem si ale zvykl na úlohu třetího dítěte v rodině, ono to vlastně není až tak zlé...

No, já jen, že jsem teď zase za nesvéprávného, hurá.