Hlavní obsah

Deník zasloužilého otce - Třetí dítě

Novinky, Robert Fajman

Od chvíle kdy se stala manželka matkou dvou dětí, jedná se mnou jako se třetím.

Článek

Asi je to deformace "z povolání". Nedá se to nepostřehnout, chápu to, ale občas mám problém se neozvat. Haló, drahá, nejednej se mnou jako s dítětem, jsem totiž tak trochu dospělý!Tedy ne že by mi v poledne dala bryndák kolem krku a jedna za tatínka, jedna za maminku. (Po obědě bych se nechal uložit, zachumlal se pod deku, pusinku na čelo a chrněl bych až do další mňamky - idyla!)

Ovšem polopatických návodů na běžné úkony denní potřeby ušetřen rozhodně nejsem. Jak je tak v tom celodenním šrumci, kdy neví, které z našich čiperných holčin se věnovat dřív, a kterou nechat chvíli vřískat, protože nemá čtyři či ještě více rukou, nemá už čas rozlišovat.

Jen se objevím po práci k večeru ve dveřích a už jsem mateřsky komandován. Asi abych náhodou neměl příležitost používat vlastní mozek, to nebezpečné, rebelantské zařízení, které jen kouká, jak transformovat pracně udržovaný řád v totální chaos. Nechápu totiž tak základní věci, že ručník se věší po utření za poutko, nevyžehlené kraťasy se nevyhladí samy na těle, použité nádobí se dává ihned do myčky a ne na linku, každý drobek je třeba vysát, protože jednou týdne to nestačí, prkýnko musí být vždy dole a kelímky hořčice a kečupu v ledničce vespod, v zásuvném šuflíku a ne zapatlané ve dvířkách.

Nejsem naivní, tyhle věci patří mezi mnoho a mnoho základních rozporů ve vnímání priorit mužským a ženským mozkem i bez potomků, ale teď je to jaksi ještě citelnější.

Důsledná maminkovská péče aplikovaná jako vedlejší efekt i na mě má i mnohé klady. K večeři mám teplé a velmi chutné jídlo, páč manželka se provařila téměř k dokonalosti (je provařená) a na co sáhne, to chutná. U talíře voní kafčo s mlékem, přesně jak to mám rád a to jsou momenty, kdy se jeden až stydí, jak si rochní. (Navíc tuhle mi dokonce dvouletá Bětka dala v obchodě do košíku pivo a syrečky, prý "pifko" a "smadlavej sejr" pro tátu, mám já se ale dobře!)

-Až dojíš, dej to do dřezu, běž si umýt ruce, převleč se, vezmi si Julču a já začnu připravovat vše na ven. (Ano, kapitáne!)

-Tohle tričko si ale brát nebudeš. Vypadáš v něm jak šupák, vezmi si tu novou košili.

Ani když jde obvykle dosti po půlnoci spát (ještě stále kupodivu čilejší než já, kde se to v ní bere?), nezapomene na detailní pokyny:

- Vypni ten počítač, všude zhasni, zkontroluj, zda je zamčeno, všechno dej do dřezu a neponocuj!

- Na pivu jsi byl předevčírem, ne? Hmmm...

Jako správná Váha jsem mnohdy až psychopaticky nerozhodný, ale mnohé úkony bych zvládnul i bez návodu, drahá.

Popravdě už jsem si ale zvykl na úlohu třetího dítěte v rodině, ono to vlastně není až tak zlé...

No, já jen, že jsem teď zase za nesvéprávného, hurá.

Reklama

Související témata:

Související články

Deník zasloužilého otce - Ticho!

Pšššš. Slyšíte ho? Teď, tam kde jste, kde tohle čtete? Jen vrkot větráku z PC a nic víc. Auta, bagry, davy - nic? Zázrak! Jste vyvolení, blahořečte osudu,...

Deník zasloužilého otce - Mája

Oblohou se s rachotem převalují naducané mraky, netvářící se ani trochu prázdninově. Včelku Máju navíc nemluví Aťka, což by porazilo i vola, pánové a dámy!

Deník zasloužilého otce - Virus

Osobně neznám větší bžunda povyražení, než když jsem v době tropických radovánek uvržen virózou do stavu sotvafunkčnosti a ještě to chytí dcera, kých, prsk,...

Výběr článků

Načítám