Přiznám se, že při pohledu na odporné pražské nákupní multiplexy velikosti menšího sídliště se mi zhoršuje zrak a jsem zmaten, nevěda, zda vejít či si odplivnout. Inu, vývoj ale nezastavíš, ani já nejsem extra lesní člověk, a tak nejenže nakonec tyhle "vše v jednom" zařízení nebojkotuji, já je nezřídka i využiji. Homo sapiens, poddruh Lenoch konzumní.

Ani mě proto až tak nešokovalo, když na poli nad naším zdřevnatělým městečkem vloni nezaseli jetel jako obvykle, ale na místní poměry nemalý supermarket.

Jeho jméno jsem předtím nikdy neslyšel, otevřeno mají od nevidím do nevidím včetně víkendů a to je pro místní lidičky zatracený luxus. Okolním obchůdkům se smráká na horšejší časy, páč konkurovat mamutu lze obtížně.

A to by bylo, abych do nějakého toho mlsu ihned po otevření nezainvestoval i já. Ovšem ouha. U pokladny můj roztomilý zákaznický úsměv notně zohýbal pan vedoucí. Klidně, ale pevně mi vysvětlil, že s kočárkem, v němž právě spokojeně chrněla naše čtyřměsíční Julie, nejsem v jejich oáze vítán. Ostatně mám to prý i na cedulce u vchodu! Že by pod koly našeho 16kg (fíha!) polského zázraku uhynul nějaký neopatrný zákazník jsem si nevšiml, místa tři habaděje, tak proč ta péče, ptám se.

Ne že bych nebyl z Prahy navyklý na provokativní pohledy firemních ochranek, číhajících, kdy začnu cpát 10kg pytel prášku na praní mimču do dupaček, ale že bych byl předem přímo a bez okolků vyloučen z nadšeného konzumního davu?! Toho se mi nedostalo ani ve stověžaté - po svých právech si, sakra, nenechám ťapat nějakým vedoucím vesnického "shopping parku", sakra!

-Vite, voni nám tu mamči dost kradou, tak proto, vite, tak proto.

A dítě mám dát kvůli nákupu do děcáku nebo co mi poradíte?

-Pane, ja vám řikám, slušně, že sem s tim kočárem nesmíte, prostě ho nechte venku, to je takovej problém?

To je problém, to rozhodně je problém, nerad bych přišel o potomka!

-Jaký přišel, pane, tady nejste v Praze, pane, tady se děti nekradou!

A tak dále. Inu, důvěru pana vedoucího jsem nesdílel, hrách jsem na zeď ještě sice chvilku házel, atakován tuctem pohledů typu "co tady ten arogantní pražák vymejšlí za extrabuřty", a přátelský dialog jsem uzavřel asertivním konstatováním, že jeho "slušnou" žádost mám v úmyslu naprosto ignorovat.

Sprostě si teď smlsávám na každém dalším nákupu, nechodím jinam, naopak, vždy beru kočár, manželku i oba potomky. Podruhé už mě nikdo v tomto obchodě veřejně neosočil, ale kuráž mají, to zasejc jó.

S kočárkem ne, já vám dám, zvrhlíci, takhle zametat s rodičem, pff!