Mé nostalgické, dětské srdéčko radostně zaplesalo nad skutečností, že někdo konečně vydává legendární medosběrný hmyz, Včelku Máju, na DVD. Je to symbol mého dětství a kupodivu ji se zaujetím v bedně, kde ji právě po letech reprízují, sleduje i Bětka. Eine, kleine "bzunde" Mája. Jak my se těšili na každý nový díl a že jich bylo požehnaně, naštěstí! Žádný Disney, ale poctivý Karlův zpěv a nekonečně epizod německé včelí rebelky - to byla hlavní radost mnoha našich nedělních rán s Jů a Hele.

A právě teď konečně i Mája dorazila na moderní médium a to by bylo, abych si ho nepořídil. Natěšeně vkládám placku do přehrávače. Bzz, bzz, loading a záhy se ozývá podezřele modifikovaná úvodní melodie, bez níž to samozřejmě absolutně nemůže být ono. Větřím podraz. Karlův vzletný vokál nikde, jen jakási nemastná instrumentální variace na téma! Budiž, to bych ještě byl ochoten přežít, ovšem co následuje dál, toť podpásovka. Otevře pusu vypravěč Hop a - hotový tfujtajbl! Žádný Boris Rösner, anóbrž úplně neznámý hlas a Mája s Vilíkem jakbysmet. Vilík, můj milovaný Vilík bez svého ospalého hlasu. Co bych to protahoval - ano, vztyčuji káravě prst a háži bahno na firmu, která takhle nemilosrdně ušetřila na něčem nedotknutelném. Jistě pochopíte, že mi to mamutím způsobem pokazilo prázdninový den. Ve světe samé násilí a k tomu ještě Máju mluví úplně cizá ženská, tak to už se můžu dočkat opravdu čehokoliv, sakra!

Pravda, Bětulíně je naprosto šumák, kdo koho dabuje, v tomto ohledu má jistou výhodu. Mé srdéčko ovšem krvácí, sbohem, vzpomínky. Nestačí, že je předabována ze slovenštiny Teta aneb Pehavý Max a strašidlá.

Ostatně, když už je řeč o čučení na bednu, respektive pohádky, mám jeden podotek. Odpůrců pasívní televizní konzumace, pohyblivých barviček a zvuků, není málo. Dítě zapíchlé v gauči před obrazovkou není zrovna to pravé kešu. Jasně, bylo by lepší jít si zaskákat přes kaluže, postavit na potoce hráz nebo si zahrát na slepou bábu. Ale jsou okamžiky, kdy bába a potok nejsou dvakrát po ruce a pohádka se šikne. Naše dítě sleduje video od malička rozhodně více, než by se mi zamlouvalo, ale degenerativní vliv nepozoruji. Sám jsem, pravda, posedlý filmofil a tak se snažím čile doplňovat naši rodinnou pohádkotéku kvalitním zbožím. Když už. Žádné japonské slátaniny, blesky, meče, špičaté nosíky. Příběhy Maxipsa Fíka, Broučků, Pejska a kočičky, Pata a Mata a tak podobně naopak vydatně posunuly Bětulínu vpřed v mluvení a přemýšlení. Za to dám ruku do ohně! Ne že bychom jim vydatně nepomáhali, ehm.

Ale jak říkám, Mája a předabovaná, no to je čuňárna!