Brouzdněte na jakoukoli diskusi na téma "vrznout prcka nekompromisně do postýlky v dětském pokoji či si zavařit a spát pospolu" a objevíte nesmiřitelnou řežbu mezi zastánci obou skupin. Pravda, ta vrzací je, alespoň mě se to tak mnohdy jeví, hlasitější. Nejde jen o český web, řeší se to na všech "maminkovských stránkách".

Jako u každého zásadního tématu, dočtete se vyhraněná moudra a neakceptuje se ni jediný protiargument. Je vlastně bláhová blbost, že budu plýtvat písmenky. Do svého mančaftu nikoho nepřetáhnu a proč bych to dělal? Ale zaplýtvám si i tak! Prostě chci!

Nikdy jsme ani vlastně neuvažovali, že bychom Bětku nechávali spát v postýlce. Máme ji, ale rozvaluje se v ní jen kočka (mrcha, rozvaluje se všude, v kočárku, v sedačce, na PC, na TV...). Na co postýlka, když můžeme spát spolu? Nám to dělá dobře a jí tuplovaně. Ihned od příjezdu z porodnice.

Chce to nebýt sobecký a počítat s tím, že se třeba tolik první dny nevyspím, ale to nám hlavu nedělalo. Ostatně od začátku spala jak jelimánek. Výzkumy říkají, že spí-li mimčo a malé dítě s rodiči, má to vesměs pozitivní důsledky, co se citových záležitostí týče a vůbec akurátního vývoje dětské psychiky.

Vyroste vám rozmazlený harant! Známá spala s děckem do jeho pěti let a dnes to je nezvladatelný fracek. Argumetoval kdosi v diskusi. Vážně? Hmmm. Škoda slov na reakci - nemyslím, že frackovitost či harantnost by rozkvétala právě z tohoto pupence! Skoro bych řekl - to je absurdní, pane kolego.

A co zalehnutí? Tolik lidí, včetně rodičů, se děsí zalehnutí. Jak můžeme být tak nezodpovědní a riskovat zdraví svého dítěte, dětí? He? Přitom z jakéhokoli odborné studie se dozvíte, že k němu prostě nedojde, pokud neužíváte drogy nebo alkohol. Nedojde, tečka. Příroda. Mohu potvrdit, nejsem žádný drobek a prostor naší manželské postele není nijak nekonečný. V noci se převaluji o stošest (někdy i o dost víc) a Bětce jsem nikdy nezkřivil ani vlas! (Věc jiná je, že mě během noci okopává má drahá polovička, bych se překulil a přestal chrápat a vydávat různé nepopsatelné zvuky, ehm...)

A do kdy to chcete praktikovat, do patnácti? Pak se nebude chtít naučit samo nikdy. Ale bude, věřte, že samo od sebe bude. Do předškolního věku to ostatně prý nemá cenu řešit a pak většinou chce dítě spát samo z vlastní vůle.

Obecně se zastánci separace od nejužšího věku ohání strachem z rozmazlenosti a snahou navyknout rychle prcka na spaní bez rodičovské ruky v ručce - otrká se, bude silnější, samostatnější a vůbec. Neříkám, že nebude, že se neotrká a že to odsuzuji, vůbec ne. Každý rodič, nechť činí, co považuje za vhodné. Ostatně on to je, kdo ponese trpké či sladké plody svého každého snažení. Přímá úměra v tom ale není vůbec žádná, to mi věřte! Proto mě zaráží, jak zažité to je a jaká je neochota akceptovat "co-sleeping", jak se říká po anglicku, uhh!

Bětce byly v dubnu dva roky, Julii měsíc. Spíme všichni čtyři dohromady. Jůla obvykle mamině na hrudi - na polštáři nejměkčím, Bětka u stěny, vedle mě. Vyspíme se spokojeně všichni. A mám přesně opačný dojem, než že by nám rostli nesamostatní, frackovití potomci!