Pro pořádek začnu Julčou, ač momentálně ji má z 99.5% na starosti manželka. Ve třech týdnech prospívá jedna báseň a je schopnou manažerkou ve své soukromé biologické mlékárně (promiň, drahá, tak neromanticky tě zovu). Známí, co viděli fotky z pár hodin po porodu, tvrdili, že nevypadá jako novorozenec, anóbrž dvouměsíční dítě! Aby ne, systém řízení své filiálky má v malíčku díky svým úctyhodným zvukovým dispozicím, momentálně se nejvíce blížícím asi vytrvalému startování velmi hlučné motorové pily, která se zakuckává a ne a ne naskočit. Zakuckává se stále raději dvě hodiny po půlnoci, takže sousedi jsou jistě z našeho miminka radostí bez sebe.

Je červíčkem extrémně živým - už teď se snaží zvedat hlavu a překulovat na břicho. Jak se zdá, žádná tichopěnka to asi nebude!

Ale zpět k legálním drogám. (Nepůjde o recenzi posledního Jarmuschova filmu.) To Bětka mi dopřává habaděj času na studium chování ostatních rodičů, posedávajících kolem pískokosmu. Je to věčné téma, ale vyprdněte se na něj, když je vídáte skorem  každý den. (Psychoanalýzu sebe vynechám, ve mně se musí rýpat jiný rýpal.)

Nejvíce mě fascinuje partička mamin, co den co den rituálně zasednou jednu z laviček, děti vypustí na klouzačky, houpačky a jiné -ačky, z baťohu vyšátrají stříbrnou termosku s kafem, stříbrné plecháčky a nezbytné cigarety. Ne že by si neužívaly - siesta jedna báseň. Děcek si dvě, tři hoďky ani nevšimnou, zapalují si jednu od druhé a když kuřivo dojde, káva je dopita, sbalí se, svolají drobotu, posbírají bábovky a valí domů. Nejsou zdaleka jediní, kdo zvysoka kašlou na nápis "Nekuřte" z tabule u branky. Nejsem suchoň, navíc sám kuřák, ale tohle čadění malým dětem pod nos mě vytáčí!

Nezbude mi ovšem, než to nechat osudu. "Necháme to osudu", sdělila mi včera Bětule! He? "Necháme to osudu", opakuje. Hmm, safra, kde tohle slyšela? (Filozof, ouha!)

Nikdy jsem neměl moc rád vyprávěnky z Betynek a Maminek, co všechno legračního plácnul náš Lojzík, co řekl paní učitelce či tatínkovi. Haha. Fakt je, že to musíte zažít na vlastních dětech, to překvapení a pobavení, když z nich vypadne nějaká ta perla. Zažívám.

Chvilku mi tak trvalo, než jsem pochopil, proč se dcera tak dožaduje - syrečků (ňamy!). Při prohlížení obrázkové knížky halekala - táto, sirečky! A ona to zdrobnělina sirek (fájr!). O pár minut později pro změnu vysvětluji, že moucha opravdu nemůže "Abětce pučit křšídla"...

Tečka.