Na rozdíl od těhotenství č.1, kdy se všechno dálo v omamném opojení ze zázraku prvního rozmnožení se (vow!), to současné, č.2,  je pro manželku krajně vyčerpávající a dává jejímu jinak celkem odolnému fyzičnu sakramentský záhul. (Ne že by to už nebyl zázrak, ale to víte, všechno je jednou poprvé.)

Každý kloub v těle bolí, sotva se hýbe, dýše, sotva si vidí se zrcátkem na jizvu a vůbec. Julie jí nijak nešetří, ale kdo by jí to zazlíval, že? Udělala z maminky dočasně polovičního invalidu, snícího svůj sladký sen o budoucnosti, v níž bude moci zase jednou opět spát na břiše. Už aby byla Julča venku, říká. Ještě tak měsíc musí vydržet. Psychika dělá při rození největší robotu, a tak když si drahá myslí, že bude rodit začátkem dubna a ne 29.3., bude to tak a basta! Tolik Julie, zatím, ťuky, ťuk, stále hlavičkou dolů.

Alžběta se oproti tomu turbo tempem zdokonaluje v mluvení a už teď je celkem užvaněná holčička (po kom asi, kdo neumí pár sekund držet klapajznu, tatínku?). Jejím posledním objevem je zákeřná otázka "co to je"? Který rodič by tuhle "co to je" etapu neznal?

Každý drobeček, každý tovární komín, každá kráva, každá větev, každá socha, každý mrak  - "co to je?!!". Před pár měsíci syn známé takhle obcházel všechna parkoviště kolem domu, u každého vozidla se zastavil, zahleděl se na logo na čelní masce a významně se otázal "co to je?". Pak si sám s radostí odpověděl. Měl zmáknuté všechny obvyklé značky! Automobilky naší dračici nezajímají, ale to jsou asi jediné. Co to je? To je hovínko, víš, od pejska, pozor, ať do něj nešlápneš! Co to je? No, to je myško.., sakra, jak se to, no, hydrant, víš...

Každé ráno, ihned jak se probere, posadí se na posteli a ten její centrální mozkový kompjůtřík bravurně utřídí a pročistí všechno, co uložil nejen předchozího dne. Nezapomene na jedinou prkotinku.

Má paměť, jak slůně! Její dnešní první ranní slovo bylo "langusta"! Úchvatná záležitost. Kde jsou ty časy, kdy mi to podobně zapalovalo, jej... U mě už to není fajruňk jak při pálení čarodějnic, spíš jen plamínek plynového sporáku. Pravda, to se to třídí po nějakých 16ti tisících hodinách provozu oproti mým 270ti tisícům. Mě už mnohdy ani ranní restart systému nepomáhá. Potřeboval bych rychlejší procesor a výkonnější větrák, sakra! Bedna už taky není, co bývala... Čert to vem.

Co to je?

Konec, myško.