Jsem měkkým otěckem, to se ví. Prý. Prostě naše holčička mě má omotaného kolem prstu. Ne snad že bych skákal, jak píská, ale obvykle si trochu povyskočím. E lá hop! (Ostatně kolem 15. roku života jsem přeskočil 150 cm skoro z místa, hmm!)

Je to tak nějak logické, že tatínkové bývávají z holčiček paf. Nebo ne? A ty si toho jsou dobře vědomy, jak jinak. Na maminách pak zvostane onen nevděčný úkol být tím přísnějším rodičem, ostatně nic jiného jim ani nezbývá, když ony jsou s tím malým diktátorem doma celý den. To povolí nervy i té nejněžnější matince. To se dá pochopit. To beru! Být na mateřské, asi se také zocelím.

Teď se asi ovšem nevyhnu, coby nedrsná hlava rodiny, vztyčenému prstu zkušenějších a otrlejších - jen si buďte něžní, juchejte, jak prcek píská a odměnou vám bude rozmazlený, umanutý fracek! Škoda facky, která padne vedle!

Nepřeháníte to s tou péči, ptala se nás ona důslednější návštěva? To já, když spadne malá ze schodů, ještě jí přidám, že nedávala pozor! Nesmíte povolit, aby si nic nedovolila!

Já nevím, ať si každý řeže své potomky, jak chce, ale já na tohle nejsem, odtud potud. Proč bych měl být na své dítě za každou cenu hnusný, mlátit ho a hysterčit při každém rozlitém hrnku? No co, stane se, bože, jsou horší věci.

Vynadám jí, když si to zaslouží, zavřu ji do pokojíčku, ať se uklidní a vrátí se, až bude hodná. Ale bytostně nesnáším řvaní na děti a mlácení. Ostatně řvaní považuji za dosti nešťastnou odbočku ve vývoji lidstva a pokud by tahle vymoženost šla vymazat z povrchu země, zajásal bych.

Jasně, jsou situace, kdy je řev ku prospěchu věci, taková osma s kormidelníkem, hokejový trenér na střídačce, mistr světa ve wrestlingu, voják v Ocelové vestě... (Ano, pane! Ne, pane!) Ale řvát , když spadne pár brambor z talíře, rozbije se sklenička, žuchnete do kaluže? Podle mě je řvaní totální blbost, ale asi zůstanu v tomhle odvážném tvrzení těžce nepodpořen, protože takové pořádné zvýšení hlasu je prostě nejsnazším a nejpohodlnějším způsobem reakce. Jasnýýýýýýýýýýý!?

Já si chci žít na úrovni normální hlasitosti, volume doprava (vyjma hudby, která si to občas vyžaduje a zaslouží) v životě nechci. (Vysvětlete to ovšem ženské, že?)

Vrazit dítě za trest do studené sprchy, to já prostě dělat nebudu. Vy to děláte? OK, vaše věc, proti gustu... (Zdravíme Gustu!)

Manželce před pár dny na ultrazvuku potvrdili, že budu mít doma babinec, čemuž jsem celkem rád, nelačním nezbytně po klukovi. Uvidíme, jak vysochá můj přístup třetí ženská do rodiny. Uffff.

Dost možná se mi tenhle benevolentní přístup krutě vymstí. Zatím doma rozmazleného haranta, troufám si tvrdit, nemáme. Alžbětka je milá, chytrá a užvaněná holčička, která jen občas pije krev, asi jako každé dítě v tomhle věku. Vůbec nelituji, že se jí věnujeme tak hodně, jak se věnujeme.

Třeba za pár měsíců budu řvát jak pitomec na celou ulici. Ale asi nebudu dítěti "přidávat", když spadne ze schodů...