Horší je, když se jeden z partnerů stane na tom druhém citově závislý. Trápí ho pak pocit nejistoty a z ní vyplývající strach ze ztráty milované osoby. Často se projeví žárlením. Pomocí výčitek nebo i scén se snaží partnera připoutat k sobě víc. Jenže efekt bývá naprosto opačný. Zvyšuje riziko, že ho dotyčný opustí.

Neustálé výstupy, ale také podezřívání, výslechy a kontrolování učiní vztah nesnesitelným. Nemluvě o tom, že přitažlivost takového partnera je nižší než nulová. Působí totiž odpudivě.

Žárlivost obvykle vyvěrá z povahy jedince a vnitřní nejistoty. Takové žárlivosti se říká konstituční. Velmi často se vyskytuje v rodině postiženého člověka, u jednoho z jeho rodičů a prarodičů. Jde o vrozený a trvalý rys povahy.

„Dotyčný žárlí na každého, ke komu má partner citový vztah a věnuje mu pozornost i čas. Proto dokáže žárlit na kolegy ze zaměstnání, přátele a známé, ale také na rodinné příslušníky, a dokonce i na oblíbené zvíře. Měla jsem například klientku, která dala tajně utratit milovaného psa svého manžela, protože viděla v malém psíkovi svou konkurenci,” vysvětluje psycholožka Alice Vondrová.

Žárlivec se snaží připravit partnera o všechny kontakty, aby ho měl jen pro sebe. Jde to tak daleko, že dokáže žárlit i na jeho rodiče nebo sourozence a ničit rodinné vazby. Nejde tedy jen o potenciální erotické partnery.

Závažnější forma problémů 

Pokud si jedinec včas neuvědomí své chování a se svou žárlivostí nezačne něco dělat, pak může i tento stav přerůst v závažnější problém, tzv. žárlivost patologickou.

„U ní se začínají objevovat bludy a další příznaky vážné psychózy. Zhoršení stavu se někdy objeví u žen v klimakteriu v souvislosti s hormonálními změnami,” varuje Alice Vondrová.

„Představy postižených lidí se postupem doby stávají absurdní. Věří nereálným a nepatřičným situacím a o svých bludných podezřeních jsou skálopevně přesvědčeni. Někdy mívají dokonce i halucinace, které vnímají jako skutečné události. To všechno jsou příznaky vážného duševního onemocnění, při kterém postižený velmi trpí. Bohužel s ním trpí i jeho okolí. Jediná pomoc je urychlené psychiatrické léčení,” dodává.

V takových situacích je postižený člověk opravdu zoufalý, a může být proto nebezpečný sobě i druhým. V tento okamžik se již neobejde bez psychiatrické péče.