Většina rodičů si to neuvědomí. Na rozdíl od dobrých psychologů, psychoterapeutů a zkušených pedagogů. Třeba švýcarská psychoterapeutka Gertruda Kaufmannová-Huberová popisuje případ chlapce, jedináčka, který vyrůstal na samotě. Složitěji navazoval kontakty s jinými lidmi a mezi ním i matkou existovala daleko těsnější vazba, než je obvyklé. Na školku si ze začátku zvykal velmi těžko. Když se s ním matka ráno ve školce rozloučila, usedavě plakal, stejně jako nešťastná žena.

Učitelka navrhla matce, aby ráno ve školce chvíli zůstala a pak synovi dala šátek, který stále nosila. Na oplátku od něj dostala jeho milovaného plyšového medvídka. Tento rituál zabral. Chlapec si s pomocí učitelky přivázal šátek ke své židli a maminka si odnesla medvídka. Po pár dnech dokázal hoch přijít sám, uvázal si k židli maminčin šátek a pak si šel normálně hrát s ostatními dětmi. Ty se mu nesmály, protože jim učitelka vysvětlila, proč je pro jejich kamaráda ze samoty tak těžké zvyknout si na školku.

Jak důležitý je rytmus a řád

Rituály večerního koupání, čtení knížek, vyprávění nebo sledování Večerníčků pomáhají dětem usnout. Matky, které jsou s dítětem doma, obvykle rychle zjistí, že dítě je klidnější a lépe spí, když má jeho den svůj řád a pravidelné rituály.

A naopak, děcko zneklidní, když je něco naruší nebo když jeho denní režim nemá svůj pevný rytmus. Pokud se neuspořádaný průběh dne stane častým jevem, případně pravidlem, může to způsobit třeba potíže dítěte se spaním nebo s trávením. Nebývá při tom ani tak důležité, jak je den uspořádán, jako to, že je vůbec uspořádán.

Pravidelný čas na sebe

Není náhodou, že pravidelné rituály pomáhají mnoha dětem a starším lidem, ale také zvířatům. Uklidňují je, usnadňují jim orientaci, vnášejí do jejich života více jistoty i sebedůvěry atd. Nejsou však samospasitelné. Hodně záleží na přístupu rodičů nebo ostatních lidí. Například děti matek, které si myslí, že stačí být celý den doma, snadno mohou mít pocit, že nejsou důležité, protože nikdo neživí jejich pocit vlastní hodnoty.

Doktorka Gertruda Kaufmannová-Huberová upozorňuje ve své knize Děti potřebují rituály i na to, že by se dítě mělo zároveň naučit respektovat rituály matky, která potřebuje mít čas na sebe. Chce si vychutnat svou každodenní kávu, v klidu přečíst noviny nebo si popovídat s kamarádkou.

Vyřídil to s Barborkou

Tříletý Petr si chodil třikrát týdně hrát s kamarádkou Barborkou. Malé konflikty a hádky při tom byly běžné. Když si Petr s Barborkou hrát nemohl, telefonoval jí z dřevěného telefonu. Malé hádky a pře se tak změnily v imaginární hru. Maminka navíc postřehla, že je dobré přinést dřevěný telefon pokaždé, když byl chlapec s něčím nespokojený. Mohl tak dát průchod své zlosti v pomyslném telefonickém hovoru s Barborkou.

Sirky ventil agrese

Když se Martinovi něco nepovedlo, dostal špatnou známku nebo něco spletl, rozzuřil se někdy tak, že začal ze vzteku ničit věci. Své i cizí. Po debatě s psychologem objevil rituál. Po každé hodině, na které se mu něco nepodařilo, šel na záchod a tam nad záchodovou mísou velmi pečlivě spálil tři zápalky. Ve zvlášť těžkých chvílích jich bylo i víc. Smyslem "zápalkového rituálu" bylo to, aby si neškodným způsobem vybil nahromaděnou agresi.

Po určité době se navíc ukázalo, že tento rituál má také dlouhodobější efekt. Přibývalo hodin, kdy Martin sice neuspěl, ale už to v něm nevyvolávalo návaly agrese a chlapec pak neměl potřebu ventilovat své pocity skrytě agresivním způsobem. Naučil se hledat jiná řešení.

Spláchl vlka do záchodu

Ondřej byl s matkou v divadle na pohádce O vlkovi a sedmi kůzlátkách. Dával při ní okatě najevo, že se nebojí. Prý na vlkovi hned poznal, že není pravý. A s tím polykáním kůzlátek to byly triky. Nechápal, jak se někdo může něčeho takového bát.

Večer se s pláčem přišoural k rodičům do pokoje. Není si jistý, jestli ten vlk přece jenom nebyl pravý. A má strach, že by se mohl objevit v jeho pokoji. Otec mu navrhl, ať vlka nakreslí. Ondřej vytvořil strašné zvíře s velkými zuby. A rozplakal se nad ním.

Matku napadlo, co kdyby obrázek roztrhal a spláchl do záchodu. Chlapec ten rituál opakoval několik týdnů. Pomáhal mu. Vyjádřil v kresbě svůj strach a držel ho v šachu tím, že ho každý den zničil. Díky tomu, že si nehrál na hrdinu, ale naučil se svůj strach vyjadřovat, se zbavil častých bolestí břicha. A jeho rodiče objevili, jak léčivé účinky mívají pohádky. Pravidelně mu je teď vyprávějí.

Loupežnický den

Příjemným a velice užitečným rituálem mohou být společná jídla. Při nich lze probrat špatné sny, zážitky ze školy, z party, prostě cokoliv. Důležité je, aby při nich byl čas na rozhovory. Jídlo zhltnuté ve spěchu nepropívá tělu ani duši. Navíc když jídlo nemá pevný rituál, může dítěti způsobit zažívací potíže.

Snídaně jsou výhodné hlavně u malých dětí, které potřebují pozornost matky. Mohou mít z odchodu z domova do školy obavu, dokonce podvědomou, z celé řady důvodů.

V některých rodinách mají problémy s tím, jak se děti u stolu chovají. Doktorka KaufmannováHuberová vyprávěla o své zkušenosti s rodinou, která dětem dovolila, že se jeden den v týdnu mohou u stolu chovat jak loupežníci. Měly nohy na stole, srkaly, říhaly, prostě se předháněly ve špatných způsobech. Jejich nadšení pro "loupežnický den" však brzy vychladlo. Už za několik týdnů navrhly, že "loupežnický den" zruší. Omrzel je. Připadalo jim příjemnější chovat se normálně.

Síla svátků

Velice důležitými rituály je slavení narozenin a nejrůznějších svátků, zejména pak Vánoc. S nimi bývají spojené jedny z nejsilnějších zážitků. A dítě si díky nim může uvědomit svou hodnotu, posílit svou sebedůvěru, pocítit, že je součástí rodiny i širšího společenství atd. Ale také může zažít nádhernou magii těchto svátků.

Důležité je při tom respektovat jeho přání a pocity. Zámožný otec třináctileté dívky jí koupil k narozeninám okružní let nad Alpami. Dívka měla z létání strach, ale bála se otci zkazit radost. Mnohem víc by ji však potěšilo, kdyby šli jen tak na procházku a táta jí vyprávěl o tom, co dobrodružného jako kluk zažil. Jeho příběhů se nemohla nabažit.