Podle koučky Suzanne Muller Heinzové je důležité počáteční strach z upřímnosti překonat a začít o vzájemných trápeních co nejdříve mluvit. Protože žádný problém se většinou sám o sobě nevyřeší a odkládáním jeho řešení si obvykle víc ublížíme, než pomůžeme.

Kdy je tedy třeba začít o trápeních diskutovat?

1. V okamžiku, kdy o trápení neustále přemýšlíme, a místo nalezení klidu v nás nevyřčené věci víc a víc zesilují.

2. Když začneme o partnerovi pochybovat, přesto s ním ale budeme chtít za každou cenu zůstat.

3. Když najednou budeme chtít víc času trávit sami se sebou než s tím druhým.

Jak začít tuto konverzaci?

„Ráda bych ti něco řekla, co mě poslední dobou trápí, ale mám strach, aby to nevyznělo nějak zle. Můžeme si o tom promluvit?”

Na tento způsob položené otázky by měla přijít odpověď ve stylu: „Jistě, co tě trápí?”

Pokud tomu tak není a partner na danou věc zareaguje zle, ať už špatným tónem hlasu či podrážděně, pak se zeptejte sama sebe: „Opravdu je tenhle člověk pro mne ten pravý?”

Schopnost komunikovat o důležitých tématech, včetně nejrůznějších obav, je v partnerství velmi důležitá. Stejně jako dobré načasování při hledání řešení. Přičemž se obvykle nevyplácí oddalování řešení ani potřebu nalézt okamžité řešení. Mluvit o problému ale ještě neznamená, že rázem dojde k jeho odstranění. Je to jen impulz ke společnému hledání kompromisu.