Jeden z nich má obvykle roli toho zlého. "Manžel mu nic neřekne, tak je to všechno jen na mně. Trestám ho jedině já!" Stav charakterizovaný touto větou není neobvyklý a není ani ideální.

Na druhé straně je ale většina dětí schopna bez újmy na duševním zdraví akceptovat fakt, že maminka je dejme tomu mírnější a otec přísnější. Nebo naopak. Podstatné však je, aby hodnější z dvojice nezneužil svého tolerantnějšího zaměření k jakési líbivé politice, aby nedělal z partnera strašáka a nekupoval si přízeň dítěte tím, že mu všechno dovolí. Jednoznačná zásada zní: Před dítětem nikdy nesmíme partnera shazovat a ani získávat vlastní popularitu na jeho účet.

Babička dovolí všechno

Na dítě obvykle působí i výchovné prostředí širší rodiny, nejčastěji to jsou prarodiče. Babičky a dědové bývají při výchově mnohem tolerantnější než rodiče. Horší ale je, když některé babičky začnou děti nabádat k zatajování drobných prohřešků před rodiči.

Malý spiklenec začne situaci rychle zneužívat a babička jednoho dne zjistí, že už vnoučátko vůbec nezvládá. Po malých nevinných prohřešcích totiž zcela zákonitě následují závažnější provinění. Dítě bude rychle postupovat samostatně po cestě, kterou mu babička naznačila. Představa spravedlnosti a jasných norem chování se může u dítěte za podobných okolností vytvořit jen těžko.

Rozpory mezi rodinou a školou

Nebezpečné je také podcenění spolupráce se školou. Někdy rodiče chrání dítě před špatnými známkami či kázeňským postihem ve škole i za cenu podvodů. Může to být navádění k absenci ve škole nebo dokonce dodatečné omluvení zameškaných hodin apod. Stejně škodlivé je kritizovat před ním učitele a dávat mu najevo, že s jejich tresty nesouhlasíme. Takové dítě si rychle zvykne svalovat vinu za své neúspěchy na druhé.

Je žádoucí takovou situaci ve škole osobně prošetřit a teprve potom zaujmout stanovisko. Někdy ale může být učitelův trest či ohodnocení skutečně nespravedlivé. Pokud vznikne neshoda mezi rodiči a školou, nemělo by se stát dítě nárazníkem protichůdných sil a žákovská knížka válečným deníkem. Nejvíc ran by potom nakonec utržilo dítě. Proto je vhodné obrátit se v těchto případech o pomoc na odborníky - nejlépe na dětského psychologa.

Ani dvojí morálka v rodině

Když rodiče po dítěti vyžadují, aby se chovalo podle morálních zásad, které sami nedodržují, pak by neměli očekávat, že si dítě tuto morálku osvojí. Jestliže přijmeme morálku přetvářky vedenou touhou po výhodných kompromisech, těžko budou mít naše děti nějaké svědomí. Morální vlastnosti dítěte nejvíce ovlivňuje síla příkladu jeho nejbližších vychovatelů. Požadavky kladené na potomka musí být v souladu s tím, jaký život sami rodiče vedou.

Zvláštní kapitolu představuje výchova dětí, když se manželé rozvedou. Rozvodem sice končí manželství, ale nikoliv rodičovství.

Když chybí po rozvodu dobrá vůle

Dítě je svěřeno do péče jednomu z rodičů, ale obvykle se nadále stýká i s tím druhým. A ten se mu často snaží vše vynahradit, a proto mu víc dovolí, a pokud možno ani nic neodpírá.

Někdy dokonce z důvodu pomsty vůči bývalému partnerovi schválně působí na dítě protichůdnými požadavky a dítěti povolí to, co mu ten druhý z výchovných důvodů zakázal. Je to krátkozraké a sobecké, protože takováto výchova nevychází ze zájmu o osud dítěte. To ze situace samozřejmě profituje a snaží se od obou rodičů získat maximum ve svůj prospěch, dokonce někdy může i vydírat toho rodiče, v jehož péči je.

Takové dítko se totiž vyzná a brzy dobře ví, na kterého z rodičů se má s čím obrátit, aby mu bylo vyhověno.