Je pravdou, že odpouštění zklidňuje mysl a duši. Mnoho lidí má ale zcela zkreslenou představu o tom, co to „odpustit“ vlastně znamená.

Psychická pohoda

Zadržování zášti způsobuje nárůst stresového hormonu kortizolu. S tím souvisí i zvyšování krevního tlaku a větší námaha pro srdce. Nevyřešené problémy ve vztazích tak mohou mít dopady i na psychiku člověka.

To vede ke zvýšení úzkosti a pravděpodobnému výskytu depresí. Není novinkou, že tento fakt pak následně ztěžuje hledání a budování nového vztahu.

Odpustit, neschvalovat

Někteří lidé se zdráhají odpustit, protože se bojí, že tím partnerovi naznačí, že jeho chování schvalují. To ale není pravda, píše yourtango.com. Pokud by člověk schvaloval chování toho druhého, pak by nebylo co odpouštět.

Odpuštění je uznání toho, že se druhý člověk choval špatně. A dává mu prostor k napravení a poučení se z chyb. Zároveň uvolňuje napětí a dochází k uklidnění atmosféry. Klade ale také odpovědnost za chování osobě, které bylo odpuštěno.

Nedostatek odpouštění škodí vztahu

Pokud máte v plánu s osobou, která vám ublížila, ve vztahu pokračovat, je krok odpuštění naprosto nezbytný pro správné fungování partnerství. Odpustit a jít kupředu. Pokusit se zapomenout na křivdu a obnovit důvěru. Pokud totiž stále budete žít v nedůvěře a budete se cítit ukřivdění, nespokojenost ve vztahu poroste.

Ti, kteří neodpustí, anebo jen tak na oko, se mohou setkat s tím, že se k nim stejně zachová i jejich partner. Pravděpodobně tak učiní na základě neochoty druhého hodit věci „za hlavu“.

Polehčující okolnosti

Pokud uděláme chybu, je jasné, že si to lidé okolo nás vezmou osobně. Mnoho lidí se také v záchvatu vzteku domnívá, že člověk cíleně chtěl ublížit ostatním. Bohužel chyba partnera může být ovlivněna mnoha faktory.

Pochopení a přijmutí polehčujících okolností v žádném případě neomlouvá chování druhého člověka. Může ale zásadním způsobem pomoci odpustit. Přiznání a pochopení věcí, které mohly člověka vést k pochybení, mohou pomoci k tomu, aby partner viděl svého blízkého v trochu jiném světle. Lidštějším a zranitelnějším způsobem.

Oproštění od emocí

Jestli se ještě stále cítíte ublížení, trápí vás pocity hněvu, vzteku, bude mnohem těžší odpustit. Zaměřte se na to, abyste do svého jednání zapojili co nejméně emocí a místo toho použili zdravý rozum.

Omluva není odpustek

Mnoho lidí se domnívá, že s odpuštěním musí zákonitě přijít i omluva. Jenomže to je omyl. Jde totiž o interní proces, který je potřeba, aby si každý obhájil především ve svém vlastním nitru.

Omluva je v konečném důsledku jen proces komunikace, která odpustek nijak nezjednoduší. Ten by měl být proveden především v nitru člověka, na kterého je toto rozhodnutí kladeno. Jedině tak se vztah může vrátit do starých „zajetých“ kolejí a má šanci na pokračování a budoucnost.

Odpuštění sám sobě

Mnoho lidí ve velkém odpouští druhým, ale zapomínají na neméně důležitou věc. A tou je umět odpouštět sám sobě. Pokud v sobě neustále vedete vnitřní monology a sami sobě nedokážete za určité věci odpustit, můžete snadno spadnout do spárů deprese.

Je velmi důležité hýčkat si své duševní zdraví. Umět přijmout sám sebe jako celek a naučit se odpouštět své vlastní chyby. Jedině tak je možné, aby lidé mohli odpustit i druhým.