Několikrát jsem se ve své praxi setkal s mužem nebo ženou, kteří vykazovali jisté asexuální vlastnosti, ale nebyli zcela prostí sexuálních reakcí a zájmů. Většina z nich pociťovala svůj nezájem o sexuální záležitosti až od jistého věku. Prakticky nikdo z nich nepopisoval úplnou asexualitu v období puberty. Jejich nízký zájem o sex byl spíš výsledkem toho, že z nějakého důvodu odmítli své sexuální emoce.

Když tito lidé dospějí, prakticky neznají erotické fascinace. Nezamilovávají se do osob stejného ani opačného pohlaví. Nemají ani homosexuální nebo transsexuální zájmy. A svoji asexuální podstatu nedávají zpravidla svému okolí příliš najevo.

Sexuologové se s touto odchylkou setkávají zpravidla v její neúplné podobě. Nejčastěji jde o případy, kdy muž nebo žena zanevřou na sex poté, co se opakovaně zklamali v partnerských vztazích. Častěji se to stává něžnému pohlaví. S tímto odmítnutím se asexuálové vyrovnávají občasnou autoerotikou, kterou před svým okolím samozřejmě tají.

Úplná asexualita se nevyskytuje ani u lidí s těžkými poruchami sexuálního vývoje, kteří trpí těžkou dysfunkcí pohlavních žláz. V období dospívání mají aspoň základní sexuální reakce. Také se dovedou romanticky zamilovat. Jejich sexuální vzrušivost není nulová, je nízká.

Existuje jakási organizace, která hájí zájmy asexuálů, není ovšem jasné, koho vlastně sdružuje. Asexualita těchto lidí spočívá podle všeho v tom, že je žádný sexuální podnět nebo objekt většinou nevzrušuje a nepřitahuje. Takový stav však budeme velice obtížně odlišovat od prosté poruchy, kdy z nějakého důvodu dojde k většímu snížení sexuální touhy.

Asexuální životní filozofie jako způsob obrany

Na nedostatek nebo absenci sexuálního zájmu si poměrně často stěžují ženy. Některé z nich tímto stavem ale netrpí. Berou svoji vlastnost jako samozřejmost a dokážou fungovat v mileneckých i manželských vztazích jako úspěšné sexuální partnerky.

U většiny z postižených lidí jde zřejmě o konfliktní postoj k sexuálním emocím a sexualitě vůbec. Jak už jsem řekl, řeší ho popřením a potlačením. Pokud jim jejich stav nečiní problémy, nemusí se tím znepokojovat. Život je dynamickým procesem. To, co platí v jedné etapě, nemusí platit v těch dalších.

Nedávno jsem po letech potkal svou někdejší pacientku. Léčila si u psychiatra depresi, kterou vyvolalo zklamání z neopětovaného milostného vztahu. Přijala asexuální životní filozofii jako určitý způsob obrany. Ta jí vydržela celých deset roků. Pak poznala nového partnera. Jejich vztah skončil typickým happyendem: zažívala romantický sex, žila ve spokojeném manželství a měla dvě děti.