"V časném školním věku, tedy šestiletí až sedmiletí školáci, chodí do psychiatrických ordinací pro nepoznanou, ale důležitou skutečnost - jsou pro školu nezralí. Přestože jsou mnohdy mimořádně nadaní, nejsou schopni ve třídě pracovat podle svých předpokladů. Přicházejí ke mně označení jako nepřizpůsobiví jedinci, anebo se zpochybňují jejich intelektové předpoklady," vysvětluje MUDr. Jana Drtilová, psychiatrička z Prahy.

Obojí je v podstatě důsledkem toho, že nebyli ještě emočně a sociálně na školu zralí, jejich pozornost je nevyspělá. Říká se tomu školní nezralost. Bývá u dětí, které se vyvíjejí nerovnoměrně. Třeba ve schopnosti abstrakce předbíhají své vrstevníky, ale vývoj grafomotoriky, schopnosti zvládnout počáteční výuku čtení a psaní, je u nich naopak zřetelně opožděn. Jak říká doktorka Drtilová, když kvalifikovaný pedagog nebo rozumný rodič včas tento problém nepodchytí, děti postupují do dalších tříd. A tak se stane, že svůj dobrý intelekt promarní ve vynalézání způsobů, jak se školní práci vyhnout.

"Chlapci sociálně dozrávají ve srovnání se svými pětiletými, dokonce i sedmiletými vrstevnicemi o několik měsíců a mnohdy až o dva roky později než děvčátka. To se týká schopnosti adaptace na úkolovou situaci ve škole. Děvčata často problémy, které nezvládnou intelektem, nahradí loajalitou, poslušností, prostě řekla bych pružnějším sociálním chováním," dodává psychiatrička.

Pro školu musí být dítě zralé

"Stát, který dobře netestuje školní zralost a tím řadí nezralé děti do výukového procesu, přichází o kvalitní mozky. Stává se, že tyto děti, místo aby toužily po informacích, na ně zanevřou. Každý rodič, který má jen trošku nejistotu, zda je jeho dítě dostatečně zralé, by se měl obrátit na psychologickou poradnu," apeluje na rodiče Jana Drtilová. I pro výborného pedagoga je takové dítě těžký úkol. Může být nositelem problémového chování a učitel ho nemůže nerušeně učit základním znalostem, natož ještě nadstavbovým.

Významnou věkovou skupinu pacientů tvoří chlapci čtrnáctiletí až šestnáctiletí. "Přicházívají s tím, čemu se říká krize identity. Hledají své místo a pozici ve skupině vrstevníků. Potýkají se se ztrátou sebejistoty, mají problémy s volbou povolání, někdy trpí neshodami s rodiči.

Nejhorší situace nastane, když v době puberty dětí současně prodělávají otec a matka krizi středního věku nebo partnerskou krizi. To všechno se sečte a mladí muži, a často i dívky, jsou, zejména v pubertě, jakoby vykořeněni. Je nasnadě, že pak jsou snadnou obětí skupiny, která nudu řeší různými násilnostmi a vandalstvím, či skupiny, která šíří drogy, pokud včas nenajdou nějaký pevný bod."

Dívky trápí šikana

Děvčátka však ordinaci doktorky Drtilové navštěvují také, i když méně. Dostavují se častěji ve věku předpubertálním a pubertálním, a to zejména kvůli šikaně.

"Samozřejmě přijdou hlavně oběti, šikanující bohužel nikdy. Děvčata bývají tak ve věku osmi až třinácti let. Je jich relativně hodně. Dívčí šikana, jak zjistili odborníci, je především dílem vrstevnic, tedy stejně starých holčiček ve třídě, které nezřídka vypadají jako nejhodnější. Obvykle vycházejí dobře s paní učitelkou, ale když se nikdo nedívá, dovedou být velice dravé a rafinovaně útočné směrem k těm, které se odlišují," uvádí dr. Drtilová.

Někdy pomohou až léky

Rozhovor s dítětem o jeho problémech umožní psychiatrovi udělat první kroky v rozpoznání příčin. Rozebere je s rodiči, případně s učiteli. Mnohdy dítěti pomůže několik sezení. Jindy je nutné na nějakou dobu předepsat léky, které ho zklidní a zbaví úzkostí. Někdy to ale dopadne tak, že dítě nedostane nic a medikamenty se předepíší rodičům.

Pohovorem s dítětem a s rodiči si zároveň dělá obrázek o osobnosti, okolnostech vývoje dítěte a o tom, za co mohou "geny" a co způsobuje výchova. Ještě málo se ví o tom, že z padesáti až šedesáti procent jsme předurčeni k úspěchu či neúspěchu svými geny. Ty ovlivňují osobnost a inteligenci. "Neobviňujme proto své děti zbytečně. Netrestejme je za nevinně poděděné geny. Za naši výchovnou neumělost," dodává MUDr. Jana Drtilová.