Při hledání životního partnera neexistují pravidla přitažlivosti, tvrdí psycholog

Psycholog Virén Swami nedávno skončil jako single muž, rozhodl se znovu zabrousit do tajů seznamování a při té příležitosti zjišťoval, jak to s možnými pravidly vzájemné přitažlivosti a atraktivity vlastně je.

A přišel na to, že zaručené návody, které by stoprocentně fungovaly, jednoduše neexistují. To, co lidé mnohdy označují za spolehlivé, je ve valné většině založeno na konkrétních zkušenostech či chování jednotlivců. Tudíž, co platí u jednoho, u druhého může znamenat naprostý opak.

I proto se psycholog zkusil zaměřit na vědeckou stránku seznamovacího procesu, a začal zjišťovat, na jakém vědeckém základu se vztahy utvářejí. Ani pochopení vědeckých procesů ale nikomu nezaručí úspěch při seznamování, dokáže ale určit cestu, která by k úspěšným vztahům a vzájemnému seznamování pomohla, uvedl server Independent.

Co tedy věda vypovídá o vztazích? Za prvé poukazuje na fakt, že jedním z nejsilnějších ukazatelů, zda budou dva lidé tvořit pevný vztah, je fyzická blízkost. Podle studií je zhruba polovina všech romantických vztahů tvořena mezi lidmi, kteří žijí relativně blízko sebe. Naopak, čím větší geografická vzdálenosti mezi jedinci panuje, o to méně je pravděpodobné, že se dají dohromady.

Internetové seznamování samozřejmě podobná zjištění výrazně mění, specificky místo, kde můžeme potkat svého budoucího partnera. Zatímco ve 20. století se většina párů tvořila na pracovištích nebo na školách, případně v okolí příbuzných a kamarádů z rodiny, v současnosti stále větší podíl „ukrajuje” internetové seznamování. V Americe se tak například seznamuje aktuálně celých 20 % heterosexuálních párů, u osob stejného pohlaví je podíl dokonce dvoutřetinový.

I do online seznamování se ale částečně promítá zeměpisná lokace. Koneckonců i po nějaké době oťukávání na internetu se budou chtít lidé sejít. A čím blíže si „zeměpisně” budou, o to více je pravděpodobné, že budou mít i podobné sociální či kulturní zázemí a cítění.

Podle zjištění doktora Swamiho je láska v mnoha případech opravdu slepá. Zejména v počátcích vztahů mají lidé často velmi zkreslené vnímání svého partnera. Považují ho jednoduše za více atraktivního, než ve skutečnosti je.

Stejně tak zjistil, že na hodnocení budoucího partnera má velký vliv sociální kontext. Jako jasný příklad uvádí konzumaci alkoholu, který opravdu přispívá k tomu, že  jsou pro nás ostatní více atraktivní.

Jako další hodnotný bod předkládá tvrzení, že máme více v oblibě lidi, kteří mají v oblibě nás. Může to znít velmi jednoduše, z vědeckého hlediska to má ale významný dopad na utváření vztahu.

Navzdory tomu, co si mnozí lidé myslí, protiklady se sice přitahují, ale jen velmi zřídka. Ve skutečnosti dlouhodobé průzkumy ukázaly, že mezi lidmi snáze přeskočí jiskra, pokud se budou navzájem považovat za sobě rovné či podobné osobnosti. Vyvstává ale otázka, podobné v jakém směru?

Zaprvé by mohlo jít o podobnosti sociálně demografické - valná většina vztahů je utvářena mezi lidmi podobného věku, společenské třídy, pracovního zázemí apod.

Důležitější je ale podle vědeckých dat podobnost hodnotová - což zahrnuje všechno pro jedince podstatné, od hudebního vkusu po politickou orientaci. Z toho tedy vyplývá jediné zásadní poznání. Vedle jedince, který nebude sdílet naše názory či přesvědčení, se nebudeme cítit uvolněně a příjemně. Naopak s partnerem sdílejícím stejná přesvědčení budeme zřejmě kontakt udržovat i nadále.