Než jeden najde správná slova, poslepí je ve správné věty, opadá listí na stromech. Tomu tohle se říci patří, tomu ani trochu, toho můžete poslat někam (i dál), jiného úplně nejdál a někoho vůbec ne. Malý člobrda ve své dočista speciální mluvě žádné přebytečné složitosti neuplatňuje - a jak se mu žije!

Alžbětka má ohromující slovní zásobu! Problémem je, že jde o slovní zásobu nám neznámého jazyka a i přes citová, krevní pouta by nám někdy vydatně helfnul tlumočník do češtiny. Najděte ale tlumočníka z jazyka jižního cípu sousední galaxie.

Poslouchá se to každopádně krásně. Je to libozvučné, je to zpěvné, čiré, emotivní, košaté. Myška prožbrblá většinu dne, když si zaujatě komentuje knížku a všechny věci vůkol. Z miminkovského esperanta trčí několik i nám srozumitelných slov. Ta mají charakter v podstatě zejména přikazovací. Ťap!

Já trpím odjakživa nezvladatelnou upovídaností a dodnes to nemám pod kontrolou. Stále čekám, až začnou v lékárně prodávat pilule na užvaněnost. Jsou medikamenty na každou svízel, na střevní potíže, bolesti zubů, menstruační bolesti a tak dále, tak proč ne? Jedna pilule ráno, jedna večer - a mlčel bych jak ryba. Ta úleva, tolik duší by si oddychlo a já sám neméně. Víte co to je, když vás samotného ze sebe bolí hlava? (Druhou možností, 100% efektivní by byla kulka do hlavy, to by bylo ticho, ale až takhle zmlknout nemám zájem...)

Co nevím, nepovím, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Jsem chuďas, nemám ani zlatou cihličku. Přesto nedokáži zformulovat své dojmy, tužby, zloby a nadšení do těch echtovně správných slov a vět. Zohýbat ty dráty myšlenek do správně propleteného košíku...

Bětule ukáže na zem a ťap! Jasné - chci chodit. Ukáže na kočár - pá, pá. Chci ven! Ukáže na jídlo a - ňam, ňam! V dostatečně těsné vzdálenosti u ní se drží náš starý haf-haf, aby mu náhodou nějaké to sousto neuniklo! Bicykl a cyklista jsou gl-gl-gl. Všechno byť jen vzdáleně kulaté a kulovité je baulóóó (ještě stále, byť to polevuje). Já jsem tá-ta, o tom není pochyb. S má-mou je to slabší, ale občas se zadaří. "M" nám nějak nešmakuje.

Závěr? Taky se vykašlu na přebytečná slova, jen vše komplikují. Dnes (maximálně zítra, ehm) vtrhnu k šéfovi do kanclu, vytáhnu poslední výplatní pásku, zabodnu prst do nevelké částky a vyčítavě dodám ňam-ňam-ňam! A jestli to s ním nehne, pak pá-pá. Sednu na gl-gl-gl, co kolega parkuje ve skladu zboží a budu v trapu. Zbytek dojdu ťap, ťap a ani haf-haf  po mě neblafne.