Těžká věc, tahle výchova. (Ó, moji rodičové, jak si vás vážím a ctím, bez ironie!) Odhodlání nepovolit se snáze předsevze než realizuje. Kdo chce mít z potomka rozmazleného fracka, dostávajícího trucovitý záchvat, kdykoliv není po jeho, že? Děkuji, nechci.

Když udělá něco, co nesmí, prvně seřezat, pak teprve cokoliv dalšího! Prvně jí dej každopádně pár na prdel, mudroval tuhle vedoucí v práci, otec dvou skoro dospělých kluků.

Ale kde, to nebude třeba, z našeho dítěte bude totiž vzorová holčička. Slušná, milá, rozumná, skromná, kamarádská, na pískovišti se podělí o hračky, o svačinu, no, andílek, malý dalajláma. Takhle nějak jsem si to ideálně nalajnoval, ha - ha - ha! Vyvstane to bez námahy, tak nějak samo, vždyť je majitelkou dvou mladých, akorátně moderních, ale dostatečně moudrých (ehm, ehm, chrchly, chrchly) rodičů, kteří vědí, co chtějí (a co nechtějí)! Ouha.

Ovšem donuťte milující babičku, aby při plesání nad šestnáctiměsíční vnučkou nebyla výchovokazcem a nesnášela modré z nebe, kdykoliv malá vyrukuje se slzičkou!

Nesmíte jí dovolit všechno! Nesmíte jí ve všem vyhovět! Nesmíte jí litovat a mazlit, když se vzteká! Zneužívá toho, je vyčůraná! Za prvním rohem, jak nám zmizí z očí, stejně jí koupí čokoládičku, plyšáka a poňuníkuje. Je jen stejná jako většina babiček, vím. Což stačí, abych Bětulínu skoro nepoznával, když jsem za nimi z práce po týdnu přijel! Děvenka měla při jakékoliv nesplněné tužbě záchvaty, jak fotbalista po faulu! Když ona jí babička ve všem vyhoví, vzdychla rezignovaně manželka...

Ha, důrazně tchýni upozorním, že si její pomoci vážíme, že je skvělá, báječná, zlatá, ale rádi bychom, aby naše dítě bylo vychováváno! Tedy rád bych, ale copak to jde, když vidíte, jak se jí věnuje a je z ní paf?! Prostě babička...

Smířit se s tím, že babičky tohle prostě dělávají a jde tudíž o přirozenou věc, co se časem srovná a nemá smysl to dramatizovat?

Takový prcek vstřebává každou minutku, formuje se, právě teď by se mělo na každou reakci dbát.

To je úplně normální, směje se sekretářka ve firmě, já svou dceru hned upozornila, ať počítá s tím, že vnoučata budu rozmazlovat.

Straší mě noční můra - jsem o pár let starší a vedle mě se vzteká a trucuje nanicovatá, rozmazlená holčička, vříská, chroptí, řve a já si říkám - bože, tohle je ta naše holka? Lze se tomu v jistých etapách vůbec vyhnout?

Nakolik jsou tyhle záležitosti na ruky mávnutí či vážné zamyšlení?

Tchýni vděčíme za mnohou pomoc, lidskou i materiální. Vyčtěte jí potom, že kolem malé hopsá... (Pro dobrotu, na žebrotu, pomyslela by si.)

Asi si to moc beru. Možná o nic nejde. (Směje se sekretářka.) He?