Klientka začala popisovat, jak vypadá jejich večer. Manžel prý čeká, až uloží děti a půjde si lehnout. Pak za ní přijde a vyžaduje sex. Vždycky mu vyhoví. Ví, že by ji nenechal usnout. Dvakrát nebo třikrát do týdne vyžaduje soulož i několikrát za noc. Klidně ji kvůli tomu vzbudí. I když je unavená.

To myslíte vážně, paní doktorko? Vždyť mě manžel nikdy neuhodil.

Při druhém a třetím sezení přiznala, že její vztah není jen o nočním buzení, ale také o neustálé kontrole. Když ráno odchází s dětmi nebo jde do práce, musí manželovi ukázat, co má na sobě. Včetně spodního prádla, případně věcí v kabelce. Musí také přesně říct, kdy přijde domů. Po návratu je to podobné. Počínaje kontrolou spodního prádla, konče tím, že si z kabelky vezme její mobil a podívá se, s kým mluvila nebo komu psala. S dětmi má prý hezký vztah.

V poslední době jí ale přijde, jako kdyby si ze staršího syna dělal spojence proti ní. Nedávno mu nechutnalo, co uvařila. Před dětmi jí vynadal, že se to nedá jíst, a vzal staršího syna do pizzerie. O svých starostech by si ráda popovídala s kamarádkami, ale už jich moc nemá. Manžel jí všechny zakázal. Na každé našel chybu.

Psychické násilí bývá častější

Při čtvrtém sezení jsem jí řekla, že její příběh vykazuje znaky domácího násilí. Dívala se na mě, jako bych spadla z Marsu. „To myslíte vážně, paní doktorko?“ divila se. „Vždyť mě manžel nikdy neuhodil.“

Domácí násilí má většina lidí spojeno s bitím a fyzickou agresí. Ty jsou však pouze jedním z jeho projevů. Častější bývá právě psychické násilí: zastrašování a výhrůžky, verbální i neverbální. Násilník chce také vědět, co oběť dělá, kam jde a s kým mluví. Ponižuje ji a kritizuje nejrůznějšími způsoby. Vytrvale snižuje její sebevědomí.

K dalším projevům domácího násilí patří sociální izolace. Oběť si nesmí zvát domů návštěvy, telefonovat, komu chce, a procházet se bez doprovodu. Bývá vystavena také sexuálnímu nebo ekonomickému teroru. Třeba musí odevzdat všechny peníze. Jde tedy o fyzické, psychické nebo sexuální násilí mezi blízkými osobami. Dochází k němu opakovaně, v soukromí, mimo pozornost veřejnosti. Intenzita incidentů se při tom stupňuje. Oběť tak ztratí schopnost včas je zastavit a vyřešit narušený vztah.

Trvalo mi pár sezení, než jsem klientku přesvědčila, že její problém není odlišná chuť na sex. Domácí násilí bychom neměli spojovat jen s představou zbité oběti, která skrývá modřiny pod make-upem. Psychické ubližování je možná nejnebezpečnější. Tváří se diskrétněji. Je proto obtížnější ho poznat, pojmenovat a přestat tolerovat.