Odhady, kolik je v populaci osob s menšinovou sexuální orientací, se různí podle toho, na co a jakým způsobem se respondentů zeptáme. Mnoho lidí o své orientaci do konce života neinformuje ani své nejbližší okolí, někteří ji neprozradí ani v anonymním průzkumu a řada ji jednoduše ani s jistotou nezná.

Rozsáhlý a podrobný výzkum sexuálních preferencí a sexuálního chování provedli v tomto roce evoluční psychologové z Přírodovědecké fakulty UK a dospěli k dosti překvapivým závěrům.

Do výzkumu se prostřednictvím internetu zapojilo přes 30 000 osob z celé republiky. Vyplnění dotazníku trvalo v průměru 90 minut, takže ho absolvovali skutečně jen vysoce motivovaní respondenti. Podle způsobu, jakým odpovídali na určité otázky, se zdá, že dotazník vyplňovali většinou pravdivě. Není však samozřejmě jisté, jak dobře se shoduje chování a názory uživatelů a neuživatelů internetu.

Odpověď na otázku týkající se sexuální orientace vyplnilo 4315 žen (průměrný věk 29 let) a 5015 mužů (průměrný věk 33,4 roku). Asi sedm mužů a deset žen ze sta odpovědělo, že jsou spíše homosexuální než heterosexuální orientace. Zároveň čtrnáct mužů a dvacet žen ze sta uvedlo, že jsou spíše bisexuální než heterosexuální orientace, tedy že je sexuálně vzrušují muži i ženy.

Podle čeho se lidé z pohledu sexuální orientace posuzují? 

Téměř jistě to nebylo na základě toho, zda se v minulosti vyspali s osobou stejného pohlaví. Alespoň jednou za život totiž měla homosexuální styk skoro třetina žen a pětina mužů. Zda osoba měla nebo neměla homosexuální styk, ovšem vypovídá spíše o její chuti a odvaze experimentovat, než o její sexuální orientaci.

Podstatně zajímavější výsledky přinesla otázka, jak atraktivní je pro člověka představa heterosexuálního a homosexuálního pohlavního styku, případně heterosexuálního a homosexuálního francouzského polibku. Mezi ženami devět ze sta uvedlo, že je pro ně lákavější představa homosexuálního než heterosexuálního styku a pro jedenáct žen ze sta je lákavější představa homosexuálního než heterosexuálního francouzského polibku.

Mezi muži to bylo dvanáct ze sta v případě homosexuálního styku a devět ze sta v případě homosexuálního francouzského polibku. Když ovšem připočteme i bisexuály, tedy podíváme se, kolika lidem připadá homosexuální pohlavní styk více, nebo alespoň stejně lákavý jako styk heterosexuální, dospějeme k podstatně vyšším číslům, konkrétně k šestnácti ženám a dvaceti mužům ze sta.

V případě homosexuálního francouzského polibku to pak bylo jedenáct žen a devět mužů ze sta. Máme tak k dispozici spoustu čísel a vůbec není jasné, jak si mezi nimi vybrat.

Sexuální orientace je v první řadě o citech a až v druhé řadě o tom, s kým spíme

Zeptat se respondentů přímo, zda se častěji a intenzivněji zamilují do osob stejného nebo opačného pohlaví, je dosti problematické. Láska je totiž jev velmi komplikovaný a těžko převoditelný na čísla. Respondentů se však můžeme zeptat, jak moc je sexuálně vzrušují lidé stejného a lidé opačného pohlaví, a následně se podívat, kolik osob vzrušují ti první více než ti druzí.

Výsledky ukázaly, že čtyři ženy ze sta a osm mužů ze sta vzrušují lidé stejného pohlaví více než lidé pohlaví opačného. Když však opět zahrneme i osoby bisexuální, tj. podíváme se, kolik žen a mužů vzrušují lidé stejného pohlaví nejméně tolik, jako lidé pohlaví opačného, dostaneme se na povědomé hodnoty jedenáct ze sta u žen a devět ze sta u mužů.

Proč povědomé? Protože skoro přesně odpovídají hodnotám pro atraktivitu homosexuálního francouzského polibku. Představit si, zda se intenzivněji zamilujete do muže, nebo do ženy, může být pro řadu lidí obtížné. Možná jim pátrání po jejich sexuální orientaci usnadní, když si pokusí představit, zda by pro ně bylo lákavější si vyměnit francouzský polibek s atraktivním mužem, nebo atraktivní ženou.

A jestliže jim ani tohle nepomůže, potom jsou možná skutečně příslušníkem vzácné sexuální menšiny. Jen asi dvě ženy a méně než jeden muž ze sta se totiž zařadili mezi asexuály, tedy osoby, které nevzrušuje žádná forma sexu.

Když duše sídlí v těle nesprávného pohlaví

Že je to nějak složité? Ale vůbec ne. Zatím jsme totiž ponechali stranou transsexuály, tedy osoby, u kterých se geny rodičů namíchaly takovým způsobem, že jejich duše od narození sídlí v těle příslušníka nesprávného pohlaví. Zdá se, že ani těch není zase tak málo. S více jak 50% jistotou to o sobě vědí asi tři ženy a tři muži ze sta a s více jak 5% jistotou to tuší nebo ví sedm žen a deset mužů ze sta.

Sexuální orientace (zda se zamilujeme spíše do muže než do ženy) a sexuální identita (zda se cítíme spíše mužem než ženou) spolu totiž nijak zvlášť nesouvisejí. Polovina transsexuálů, kteří mají v občanském průkazu uvedeno žena, je homosexuálních nebo bisexuálních, sexuálně je tedy vzrušují ženy nejméně stejně jako muži. Naproti tomu prakticky všichni transsexuálové, kteří mají v občance uvedeno muž, jsou heterosexuální, sexuálně je vzrušují pouze ženy. A to je vlastně velmi zajímavé.

Ukazuje to, že sexuální identita je věcí naší duše, zatímco naše sexuální orientace – láska a sexuální přitažlivost – je spíše věcí našeho těla. A zcela jistě ani jedno není věcí našeho volného rozhodnutí.

Veřejnost se často dívá na transsexuály, kteří se rozhodnou podstoupit změnu pohlaví, jako na podivíny, kteří chtějí být buďto zajímaví, nebo snad chtějí uspokojit nějaké své sexuální libůstky. Je to však přesně naopak. Tím, že se heterosexuální transsexuál rozhodne napravit chybu přírody a vrátit se do těla, do kterého patří, musí nejen podstoupit martyrium operací a hormonální léčby, ale musí se vyrovnat i s tím, že si tak pořádně zkomplikuje budoucí citový a sexuální život.

Pouze nepatrný zlomek z počtu transsexuálů vyskytujících se v naší populaci se k tomuto odhodlá. Právě oni však podávají nejsilnější možný důkaz toho, že naše duše (nebo chcete-li vědomí) může být něco mnohem důležitějšího než naše tělo i s jeho citovým a sexuálním puzením.

Výzkumný projekt týkající se lidské sexuality stále běží. Zapojit se do něj můžete na adrese http://1url.cz/mnuO, případně si můžete vybrat jiný projekt podle svého vkusu na webové stránce pokusnikralici.cz.