Kamarádka si povzdechla: manžel jí je opět nevěrný. A nejde o nic bezvýznamného. Každý měsíc přichází o značnou část jeho peněz. Rozhodl se totiž vylepšovat domeček a zahradu své souložnice. Za odměnu se mohl stát součástí její ložnice.

Kamarádka se rozhodla, že to tak nenechá. A začala bojovat o svého samce, živitele rodiny, ochránce a prý i dobrého milence. Poučila se přitom z nezdarů jiných žen. Vyhodnotila, že jejím nepřítelem není manžel, ale jeho milenka. Se svým mužem proto vůbec neřešila to, co se jí podařilo odhalit. Začala zaměstnávat a rozlaďovat jeho cizopasnici a milou. Bojovala kreativně.

Jedním z úderů, které jí zasadila, byli krtci. Šla si zaběhat, ale měla přitom s sebou sportovní tašku plnou těchto chlupatých hmyzožravců. Před domem manželovy milenky, přímo u plotu jejich opečovávané zahrádky, si musela zavázat tkaničku. A co se nestalo. Krtci jí utekli přímo do čerstvě posekané trávy.

Na zahrádce se jim moc líbilo. Za odměnu, že neskončili jako potrava ve zverimexu, se kamarádce odvděčili. Nadělali tam několik desítek hromádek hlíny. Trávník tím prakticky zničili.

Ale i s dalšími výpady za zády manžela slavila úspěch. Muž teď proto odpočívá doma, v zahradním lehátku, s kávou a novinami, rozzuřená milenka doteď bojuje s krtky.

Muži za nic opravdu nemohou

Že muži opravdu za nic nemůžou, to se dá doložit i na jiných návštěvnících našich zahrad, hraboších. Vědcům se u nich podařilo určit gen, který je odpovědný za to, že jedna jejich forma, hraboš prérijní, je monogamní, zatímco jeho blízký příbuzný, hraboš pensylvánský, je polygamní. Tento jeden jediný gen si pohrává s hraboším mozkem pomocí účinného hormonu, takzvaného vazopresinu.

Hraboši pensylvánskému totiž chybí v mozku receptory, díky kterým může vazopresin fungovat a působit jako určitá odměna. Samci hraboše prérijního je naopak mají. Během pohlavního styku se uvolňuje vazopresin, který přes tyto receptory stimuluje centrum odměn. Samec si pak spojí dobrý pocit s konkrétní partnerkou a té je věrný.

Švédští vědci objevili gen, který u mužů podle všeho zvyšuje pravděpodobnost potíží v manželství, včetně problémů s rozvodem. Ty se pak u nich mohou vyskytovat dvakrát častěji. Jednu kopii tohoto genu má asi 40 % mužů. Genetické vlohy tak mohou ovlivňovat naše chování.

Na druhou stranu máme možnost své touhy ovládat. I když to není snadné, jak upozorňoval i nedávno zesnulý herec Robin Williams: „Bůh dal mužům dva důležité orgány: penis a mozek. Ale nedal jim dost krve, aby zvládali mít prokrvené oba současně.“