Mužům prý takový přístup naočkuje ještě bacila biologické nadřazenosti a ženám pak zbývají pouze oči pro pláč. Také výchova dívek k tomu, aby pečovaly o domácí krb a rodinu, je prý uměle vytvořený mýtus. Ten vyhovuje hlavně mužům, protože podporuje jejich vlastní pohodlí.

Jenom s jednou věcí si ta feministická teorie neví rady. S těhotenstvím a s porodem. To, že by muži mohli kojit své potomky, by se s troškou hormonální podpory dalo nějak zvládnout. Ale těhotný muž, to už je skutečně absolutní science-fiction.

Kuváda je psychologickou záležitostí

Na rozdíl od jevu, který byl popsán už ve starověku a kterému se říká kuváda. To slovo je odvozeno od francouzského couver. Jedním z významů je sedět na vejcích. Muž pochopitelně na žádných vejcích nesedí. Zato bez jakéhokoliv vysvětlení ulehá v době, kdy má jeho žena rodit, do postele a pociťuje křečovité tlaky v dutině břišní. Také bolestivě heká nebo sténá a často se nechá láskyplně obskakovat. Zkrátka si počíná tak, jako kdyby měl v nejbližší chvíli porodit.

Letopisci z řeckého ostrova Rhodu popsali toto mužské porodní divadelní představení poprvé před více než 2200 lety. Od té doby ho kronikáři a autoři řady spisů z různých zemích světa zaznamenali mnohokrát.

Kuváda se u muže objeví obvykle ve chvíli, kdy zjistí, že jeho žena začne brzy rodit. V okamžiku, kdy mu oznámí, že se dítě narodilo, jako zázrakem mizí. Jedná se samozřejmě o psychicky podmíněnou reakci. Její vysvětlení bychom snad mohli hledat v nepřímém pocitu viny za to, že přivedl ženu do jiného stavu.

Zdůrazňování těhotenských strastí a utrpení může u některých mužů vyvolat také příznaky časného těhotenství. Láskyplný muž pak trpí ranními nevolnostmi a zvrací. Někdy se u něj dokonce objevují známky toho, že se mu zvětšuje břicho. Naprosto kuriózní jsou záchvaty chutí na nejrůznější jídla, které postihnou oba partnery. Někdy mají i velice extravagantní potravinové choutky. Naštěstí každý z nich obvykle na něco jiného.

A když potom nastane těžká hodinka, stává se prý občas, že jedna sanitka odváží ženu na porodní sál a druhá manžela na operaci slepého střeva. Ta se však nekoná, protože z domnělého zánětu střeva se vyklube zmíněná kuváda.

A ještě jedna kuriozita: ve středověku se občas stávalo, že věřící nebo církevní otcové obvinili nevinnou ženu za to, že mužovi porodní bolesti přičarovala. Svatá inkvizice ji posléze mučila a pak ji upálila jako čarodějnici. Vypadá to absurdně, ale není, církev upalovala své odpůrce i pro mnohem větší nesmysly.  

Dnešní otec u porodu

Doba se však změnila. Dnes už se tatínek nemusí svíjet doma v křečích. Není třeba ani to, aby ho záchranka odvážela na chirurgii pro zdánlivý zánět slepého střeva. Manžel se může vypravit na porodní sál spolu se svou drahou polovičkou.

A tam absolvuje celé to představení, kterému se říká "otec u porodu". Podle mě je dalším krokem k oddělení člověka od ostatní živé přírody. Tam samci svým samicím při porodu většinou neasistují.

Někteří progresivní porodníci se v mužích snaží vyvolat pocit, že přítomnost u porodu je jejich svatou povinností. Mnoho mužů chápalo ještě nedávno svou přítomnost u porodu jako prevenci nebo obranu proti necitlivému a občas i nepřátelskému porodnímu personálu. Dnes vznikla z jejich spoluúčasti u porodu úplná instituce. Myslím si, že někdy spíš módní, nežli moderní.

Zbývá jen politovat ty muže, kterým se to nelíbí. Třeba proto, že nesnášejí pohled na krev. Přesto je společenské konvence a tlak okolí nutí k tomu, aby u porodu byli. I mnohé ženy vyžadují přítomnost manželů jako důkaz toho, jak hluboký a procítěný je jejich vztah k nim a k dítěti.

Hlasujte v anketě pod článkem:
Myslíte si, že přítomnost otce u porodu je přínosná?