O ho hó, uchichtáváte se, zkušení rodičové, ba pohrdlivě pchecháte. To je toho, děcko přeci nemůže být závislé na rodičích 24 hodin denně! Dyť je to děs, jak to ti mladí dneska s tou péči přehánějí. Ono se jim to vymstí. Ovšem všechno je jednou poprvé a poprvé není stejné jako podvacáté či popáté.

Kamarádi nás pozvali na poněkud větší oslavu jejich kulatin. Na horách, v penziónku dobré známé - prostě ideální akce. Babička si udělá (ráda) víkendovou brigádu.

Proč jsme Alžbětu nevzali také? Šlo by to, šlo. Ovšem akce tohoto typu jsou zaměřeny, jaksi z podstaty věci, že, z výrazně nadpoloviční části na jedinou činnost. Nevázanou konzumaci co nejalkoholičtějších nápojů, zběsilé tance a jiné poťouchlosti. Prostě si trochu zablbnout a ráno si postěžovat, že organismus už není co býval a měnit odstíny zelené barvy. Zavzpomínat jaképak to bývávaly kalbičky, když nám bylo trochu míň a schránka nebyla plná složenek. Jak je fajn být zkažený!

Starat se o 15ti měsíčního potomka v chatě nabité dvaceti vyjuchanými dospěláky, uspávat, krmit a tak dále - to by bylo přinejmenším dosti náročné, ač nikoliv nemožné. Varianta víkend s babičkou proto bezkonkurenčně zvítězila dva nula na sety. Nasedli jsme v pátek do auta a odfrčeli vstříc víkendu bez malé slečny.

Zvládne to babička? Pche! To je otázka.. Aby my jsme se někde nerozmázli v autě! Hoď se do klidu, Bobane!

Pravda byla taková, že babička si s úlevou vydechla hned, jak za námi zabouchla dveře. Konečně jí nebudeme radit a opravovat a upozorňovat, co ano, co ne. Vše si udělá po svém a v klidu a na naše moudra se vyprdne, což nemusí být úplně na škodu..

Užili jsme si to, přiznávám, maximálně. Dlouhá, vydařená oslava, nechybělo nic, co má taková metelice mít, prostě paráda. Počásko skvělé, spálit obličej jsme si dokonce stihli a ještě se vykoupali v místním rybníku.

I několik hodin se mi podařilo na malou nemyslet! To je ode mě výkon. Asi jde opravdu o zvyk. Ovšem praktikovat tyhle odlučky častěji a delší, rychle bych si na tu úlevu zvykl. Dcerka je krásná, skvělá, úžasná, ale i vyčerpávající a jeden je povděčný, když je možnost vysadit. (Častěji vysazovat a začnu ztrácet rodičovskou zodpovědnost. Kdo ví, ještě by se mi to lenošení zalíbilo.)

Dokonce jsem se ani moc neopil, tak akorát. V neděli po ránu, když ještě všichni spali, jsem se prošel horských tichem, o němž se mi může v Praze jen zdát a pak se natáhl jen tak do trávy. Olalá.

Pak už jen počkat v neděli pár hodin, až se náš "řidič" vylíže z kocovinky, aby byl schopen cesty zpět do stověžaté, zpět do všedních dnů.

A tam - jaké to překvapení, ehm, ehm - babička vše zvládla (levou zadní). Malá nejen že nejásala nad příjezdem tatínka s maminkou, ale skoro se podivovala, cože je to za lidi. :o)

Prospělo to nám i Alžbětce, o tom žádná! Co vaše zkušenost s výlety bez potomků?