Odborníci popisují žárlivost jako emocionální bdělost, která u člověka vytváří strach a úzkost z toho, že ztratí někoho blízkého nebo jeho pozornost. Jedná se o naprosto přirozený obranný mechanismus, kterým se snaží jedinec ochránit stávající vztah před krachem nebo narušením nějakou závažnou situací, případně jiným člověkem.

Podle sexuoložky Aleidy Heinzové má otázka žárlivosti co do činění s vlastní sebedůvěrou, důvěrou v druhého a také vášní. Žárlivostí trpí muži i ženy, a to v různých stádiích. Rozdíl mezi jednotlivými pohlavími je ale v tom, jak reagují na podněty způsobené žárlivostí.

Jak se vyvíjí 

Nastane-li ve vztahu pocit nejistoty, začnou se objevovat pochybnosti a zmatek, a to i v rozporu s realitou, která nemusí naznačovat žádný problém.

Nedostatek sebevědomí se navyšuje až do té míry, že se začne u člověka projevovat nekontrolované chování, emocionální výkyvy a iracionální myšlenky, které následně otevírají prostor pro další, a mnohem závažnější pochyby a neopodstatněné obavy.

Kdy je žárlivost ještě normální

Za normální jsou považovány drobné pocity nejistoty a obavy z polevení pozornosti partnera (skutečné či domnělé), které mizí v okamžiku, kdy se pochybnosti rozptýlí.

Zle je v okamžiku, kdy se z obav stává patologická posedlost a podezírání, které ovlivní samotné chování jedince, jeho běžné rituály a náladu.

Jak se s ní vyrovnat 

Komunikace a věnování pozornosti jsou dva základní přístupy, jak jednat s žárlivcem. Je na místě, aby věnovaná péče překonala obavy, nejistotu a pocity ohrožení.

Mluvení o důvodech k žárlivosti, vzájemná intimita, žádná tajemství - to vše může zvýšit vzájemnou důvěru ve vztahu, a to především pro osobu, která má sklony k žárlivosti.

Ze strany obou partnerů je vhodné omezit či případně zcela zamezit chování, které by mohlo zvyšovat pocit lhostejnosti ve vztahu.

Žárlivost vs. patologická žárlivost
Obavy z možné ztráty vs. intenzivní pocity nejistoty a ztráty
Problémy a nepohodlí vs. nepřátelství a deprese
Ostražitost a sebezlepšení vs. destruktivní chování vůči vztahu a zúčastněným osobám
Touha po přítomnosti a pozornosti vs. vlastnické chování
Schopnost domluvy a porozumění vs. pocity kontroly ovládání druhého, neochota kompromisu
Pocity běžné úzkosti vs. neustálá panika, deprese, podrážděnost
Reálné obavy vs. bujná představivost a neopodstatněné přehánění
Pochopení vs. potřeba trestat, ponižovat a mstít se