Bělostná krajka šatů je nádherná, její tvář jen září, kulisy tvoří malebné starobylé císařské město Kjóto. Tomoe Sawanová se vrací vzpomínkami, když si prohlíží záznam. „Prožila jsem kouzelné okamžiky. Když jsem se perfektně nalíčená postavila před fotografa, vyhrkly mi slzy do očí,“ říká 39letá majitelka grafického studia. Hovoří o jednom z nejkrásnějších dnů svého života – o svatbě.

Všechno tehdy klaplo báječně, chybělo vlastně jen jediné – muž. Tomoe se vdávala bez ženicha, už léta žije sama. Právě pro tzv. singles jedna z agentur připravuje sen v bílém – v přepočtu za 54 tisíc korun. Cena zahrnuje i „jednorázového“ ženicha – nevěsta si ho může vybrat z katalogu modelů. To však Tomoe odmítla. „Ani jako sólová nevěsta jsem se necítila sama,“ namítá.

„Chceme zákaznicím zprostředkovat pocit, že ani jako single nemusí o nic přicházet. A že se nemusejí zříkat vůbec ničeho,“ podotýká Jukiko Inoueová ze svatební agentury.

Pošťák si popovídá a pozve na párty

A podnikatelé opravdu se stále rostoucím počtem osamělých lidí počítají. Mnohé japonské restaurace například nabízejí jen místa ke stání, aby nikdo nemusel sedět u stolu sám. Jiné rovnou připraví souseda – plyšové zvířátko.

Tokijská agentura Client Partners zprostředkovává maminky k pronajmutí – uklízejí, připraví snídani do postele, vaří a šijí. Nejen to – s „dcerami“ si popovídají, vyslechnou, poradí.

K mání bývají i nejlepší kamarádky, které s klientkami sdílejí jejich radosti i starosti, podělí se o koníčky, oslaví narozeniny. „Facebook poskytuje přátele. Díky němu si lidé váží kamarádství a vědí, že o ně musí pečovat,“ svěřuje se týdeníku Focus šéfka agentury Maki Abeová.

To, že se na osamělosti dají vydělat pěkné peníze, nepřehlédla ani zdejší pošta. Za poplatek zazvoní její zaměstnanci u dveří osaměle žijících důchodců. Pošťačky se zeptají na zdraví, proberou počasí a popřejí hezký den. Cena zahrnuje i pozvání na malou párty – na místní poště.

Hitem posledních dvou let se ve velkoměstech staly kavárny, kde si muži pronajímají v oddělených salóncích přítelkyně na přitulení, pomazlení, popovídání si. Sex je přísně zakázán. „Naši zákazníci si vychutnávají pocit blízkosti druhého,“ zdůrazňuje Toširó Ito, majitel kavárny Tinkerbell v Tokiu. „Dlouhodobý vztah se skutečnou partnerkou většinou považují za příliš stresující.“

V Japonsku agentury nabízejí i nejlepší kamarádky, které s klientkami sdílejí jejich radosti i starosti.

V Japonsku agentury nabízejí i nejlepší kamarádky, které s klientkami sdílejí jejich radosti i starosti.

FOTO: Profimedia.cz

Poslouchám tě!

Zatímco všechny uvedené služby doprovází poplatek, muž, který si říká Van Damme Hirakata, si nevzal od nikoho ani jediný jen. Navzdory kotli metropolitní oblasti Tokia, v němž se denně prohemží 30 miliónů lidí, samota obyvatel japonské metropole roste a zrodila profesi tzv. naslouchače. Nevyniká žádnou zvláštní akademickou kvalifikací, ale dokáže vyslechnout to, z čeho se jiný musí vymluvit.

Každý den přibývají lidé, kteří se zastaví na nárožích, kde se usazují naslouchači, jimž mohou vylít své srdce a vypovídat se jim z problémů, jichž jsou plní a jež je obtížné vyprávět jejich známým. „Poslouchám tě,“ hlásá plakát se jménem Van Damme Hirakata na náměstí v tokijské čtvrti Šibuja. Nemohou si ho nevšimnout stovky mladých lidí, kteří procházejí stanicí metra a čekání na přátele si krátí sledováním představení pouličních umělců.

Ve svých 34 letech si Hirakata tímto způsobem na živobytí nevydělává. Naslouchačem je zdarma a své uši už dává k dispozici přibližně stovce lidí týdně. Ve skutečnosti je soukromým profesorem herectví, jenž chtěl uspět jako komický herec. Od tohoto snu musel upustit, když ho propustili z jedné divadelní společnosti. Avšak díky herecké práci se Hirakata jednoho dne rozhodl věnovat nové profesi – když se před šesti lety díval ze scény do publika, uvědomil si, že mnozí diváci by před posloucháním jeho nápadů dali přednost tomu, aby někdo poslouchal je.

O různých tématech už si s ním povídali obchodníci, malí podnikatelé, pastoři, buddhističtí mniši, a dokonce i psychologové. „Nejsem profesionální psycholog, ale právě proto věřím, že některé věci člověk jako já, s průměrnými znalostmi, může dělat lépe,“ říká Hirakata.

Ačkoliv naslouchač nikomu neradí, jen poslouchá, lidé se mu snad i kvůli anonymitě svěřují s vážnými záležitostmi. „Prostřednictvím toho, co mi říkají, vidím potíže a pokřivení společnosti,“ vysvětluje. Jedna žena mu například vyprávěla o svých plánech rozvést se se svým manželem, který měl právě odejít do důchodu. A jistý učitel základní školy se mu přiznal, že neví, jak by měl komunikovat se svými žáky…

Japonsko se řadí mezi země s nejrychleji stárnoucím obyvatelstvem na světě.

Japonsko se řadí mezi země s nejrychleji stárnoucím obyvatelstvem na světě.

FOTO: Profimedia.cz

Komunikace vázne v rodinách i práci

„Tento jev ukazuje, že komunikace mezi lidmi, a to dokonce i uvnitř rodiny i na pracovišti, velmi zeslábla,“ upozorňuje socioložka Juko Kawanišiová. „Kromě toho v současné společnosti, která na lidi ekonomicky i psychicky tlačí, lidé vedou zrychlený život, což nenechává dostatek energie ani času na vyslechnutí blízkých,“ dodává.

Celou hodinu strávila s naslouchačem studentka Nišika a vyprávěla mu o vztahu s přítelem. „Protože kamarádky se chovají rezervovaně a neříkají mi názory otevřeně, hledala jsem názor třetí osoby; a protože jsme se neznali, mohla jsem s ním mluvit beze studu,“ vysvětluje.

Pro Japonce je charakteristické, že váhají konzultovat svoje problémy s někým blízkým, aby se vyhnuli obtěžování, přičemž také obvykle dobře volí slova, aby nenudili, vysvětluje Kawanišiová. Někteří ho požádali, aby jim na chvíli pohlídal zavazadla, nebo dokonce děti, což, jak sám naslouchač ujišťuje, mu v nejmenším nevadí.

„Tokio je město, kde lidé žízní po rozhovoru. Jednou přišel starší muž a řekl mi, že to nejjednodušší v životě je závidět ostatním a to nejtěžší zvyknout si na samotu. Myslím, že teď mnozí bojují proti tomu nejtěžšímu v životě,“ poznamenal naslouchač.