Když média informují o vraždě malého dítěte, můžeme díky nim sledovat práci policie téměř krok za krokem. Tisk nám nabízí názory odborníků nejrůznějších profesí, počínaje právníky a konče psychology nebo psychiatry. Televize vezme diváka přímo na místo činu a zprostředkuje mu atmosféru. Velmi často hodně emotivně nebo pateticky.

Rodiče ostatních malých dětí pak snadno získají pocit, že se ze světa stalo nebezpečné místo, kde se mohou dít hrozné věci. Skutečnost je jiná. Počty násilných trestných činů, které sexuální delikventi páchají na dětech, se v průběhu let nemění.

Vysvětlujte to ale matkám a otcům. Mají dojem, že nebezpečí číhá na každém rohu. A také se podle toho chovají. Začnou své děti logicky víc chránit. Umožňují jim to moderní technologie. Vozí je do školy, na kroužky a z nich. Když nejsou s nimi, pro jistotu jim zavolají nebo pošlou esemesku. Pokud se neozvou, nervozita a napětí narůstá. Dítě to samozřejmě cítí. Rodičovská úzkost se na něj přenáší.

Kluci jsou od přírody bojovníci.

Pokud je tím děckem kluk, může to negativně ovlivnit jeho sebevědomí. Měl by být vystavován výzvám (samozřejmě adekvátním jeho situaci a věku). Měl by si zkoušet, co dokáže. Aby se naučil překonávat překážky i nebezpečí a správně zvažoval rizika.

Do cizího, agresívního a nepřátelského světa ho však rodiče nevpustí. Tak hraje aspoň počítačové hry. Možná se v nich stane vítězem, protože zastřelí pomocí tlačítek nejvíc nepřátel. Ale dokáže vyhrát i ve skutečnosti, a ne jen ve virtuální realitě? Nezaskočí ho v normálním světě to, jak je na reálné situace nepřipravený a jak malou má sílu i schopnost jim čelit?

Docent Matějček, klasik dětské psychologie, doporučoval maminkám nejistých a úzkostných synů to, co by od psychologa nikdo nečekal. Nikoli psychoterapii a léčbu chlapců s malým sebevědomím. Říkával: „Maminko, dejte syna na nějaký sport, ať se posílí. Pro kluka je důležitá síla v tom neprůzračnějším slova smyslu.“ A měl pravdu. Kluci jsou totiž od přírody bojovníci.

Muži to mají opravdu těžké

Dnes to kluci mají skutečně těžké. Čeká se od nich, že v budoucnu sbalí holku, ale někde se to musí naučit. Jsou od přírody lovci, jenže i lov vyžaduje trénink. Prostor k němu jim navíc zužují samy dívky tím nejméně vhodným způsobem. Mají totiž mylnou představu, že jejich vrstevníci stojí o otevřené sexuální výzvy. Proto dávají své intimní fotky na internet a předhánějí se v tom, kolik ze svého těla odhalí. Snaží se nesmělé kluky popohnat k akci přímočarostí svých nabídek.

Mladí kluci to mají těžké. Mizí tradiční mužské vzory, které by jim pomohly správně řešit nejrůznější situace. Navíc virtuální sex je pro ně mnohem pohodlnější a bezpečnější než ten reálný.

Muž k tomu, aby usiloval o vztah se ženou, nepotřebuje fotku jejího polonahého klínu. Je pro něj důležitý pocit, že se jí líbí a hledá v něm oporu. Což se v době samostatných a sebevědomých žen stalo samo o sobě trochu problémem.
Tak chce mít alespoň pocit, že dokáže dívku ochránit v případě nouze. Dovede to? Naučil ho to jeho táta?

Tradiční mužské vzory mizí

Dnešní kluci to mají fakt těžké. Jsou vystaveni tlakům maminek a pak i potenciálních budoucích partnerek. Tradiční mužské vzory, které by jim pomohly tyto a další situace správně řešit, mizí. Nemluvě o tom, že virtuální sex je mnohem pohodlnější a bezpečnější než ten reálný.

Mnoho mladých mužů tráví hodně času hraním počítačových her. Občas ho proloží masturbací, při které využívají záběry krásných, nahých a na internetu snadno dostupných dívek. Je to pro ně mnohem bezpečnější prostředí, než když vyrazí ven. Tam by se museli snažit s někým seznámit, což hrozí nejistým výsledkem. Navíc i tím, že se sami stanou lovnou zvěří.

Mezi mladými lidmi ubývá reálných setkání a situací. Při nich skutečně zjistí, jaké je to být chlapcem mezi chlapci. Nebo chlapcem, který se snaží namluvit si dívku. Můžeme dnešním malým klukům nějak pomoci?

Samozřejmě. Dejme jim důvěru, že budou dobrými bojovníky, lovci a ochránci holek. Neberme jim jako rodiče šanci, aby si to vyzkoušeli. I když budeme muset překonávat strach o jejich budoucnost. O ni jde totiž především.