Vše, co víme o lidské sexualitě, svědčí o tom, že jde o aktivitu, které se dvojice oddávají především v soukromí, a nikoliv ve skupině. Existují samozřejmě nějaké odchylky, jinak to v přírodě není ani možné, ale určitě nejsou ničím běžným.

Nemyslím si, že by tak zvaný skupinový sex byl nějakou chorobnou zálibou. Jde ovšem o chování, které přitahuje jen nepatrnou část populace. Pokud s ním jeho účastníci souhlasí a nikdo je k němu nenutí násilím nebo finančním či partnerským vydíráním, bývá to jejich soukromá věc. Musím však nadšené skupinové aktivisty upozornit na úskalí takového sexu, s jehož důsledky se někdy setkáváme.

Tím prvním je riziko hygienické. V páru, který zachovává rozumná pravidla společného intimního soužití, mají lidé poměrně spolehlivou ochranu před nebezpečnými sexuálně přenosnými infekcemi. A těch opravdu není málo. I když si všichni muži a ženy souložící ve skupině budou myslet, že dodržují zásady bezpečného sexu, není jejich přesvědčení pro nikoho stoprocentní ochranou.

Často hrozí i nebezpečí gravidity

Vzpomínám si na ženu, která otěhotněla při skupinovém sexu. Účastnila se ho dobrovolně a vystřídala při něm celkem pět mužů. Otce svého zdravého a prospívajícího dítěte pak musela složitě hledat. Pomocí genetických testů, právníka a paternitních žalob, tedy právních úkonů určujících otcovství. Nejde o nic levného ani jednoduchého.

Muže, kteří přesvědčí partnerku ke skupinovému sexu, může někdy zaskočit, jak těžce se vyrovnávají s tím, že ji viděli, jak se miluje s někým jiným. Prostě tu situaci správně neodhadnou.

Našla ho až na čtvrtý pokus poté, co testy vyloučily otcovství tří předcházejících mužů. Bylo to ale trochu Pyrrhovo vítězství. Celá tahle záležitost jí totiž způsobila sociální a psychické problémy. Se skupinovým sexem se poměrně často setkávám u homosexuálních mužů. Jsou v tomto ohledu přirozeně aktivnější než heterosexuální nebo lesbické páry. Pravda, nemohou sice otěhotnět, ale zmíněné sexuální styky u nich snáz vyvolají žárlivost jednoho z partnerů nebo problémy ve vztahu mezi nimi.

Také u zcela liberálních lidí, kteří do skupinové sexuální aktivity vstoupili dobrovolně, se můžeme setkat s neočekávaně silnou negativní reakcí na to, co prožili. Žena nebo muž se pak nečekaně těžce vyrovnávají s prostou skutečností, že viděli, jak se jejich partner oddává intimnímu styku s někým jiným. Překvapující se pak může zdát, že podobné zážitky působí mnohem hůř na muže. Dokonce i v těch případech, že to byli oni, kdo inicioval skupinový sex, případně tak zvané swingování, tedy výměnu partnerů ze dvou nebo z více párů. Prostě celou situaci správně neodhadli.

Nedělat kompromisy

Lidé by měli důkladně zvážit, jestli účast na skupinovém sexu přijmout nebo ji odmítnout. Opravdu je tyto aktivity lákají, vzrušují a chtějí je zažít? Měli by si odpovědět velice poctivě. Důležité při tom je, aby respektovali, co vyhovuje jejich niterným pocitům, a nejen to, co chce jejich partner.

Lidem, kterým připadají podobná sexuální dobrodružství odporná a nepřijatelná, nedoporučuji dělat kompromisy. Zejména ne pod tlakem partnera nebo dokonce jeho vyhrožováním.

Ženy, které se mě na tento problém ptají, se většinou cítí vydírané a tak trochu zneužívané. Můžeme celkem oprávněně předpokládat, že to asi nebude mít pozitivní vliv na jejich další partnerský život. Rozumný skupinový aktivista by to měl pochopit. I když nejde o patologickou aktivitu, stále platí jasné pravidlo: čím víc lidí se sejde při sexu, tím víc hrozí různé problémy, komplikace a nečekané následky.