Plakátů jsem si všiml už před měsícem a datum pečlivě zazálohoval v paměti. Rok od roku mám dojem, že výměna "procesoru" za rychlejší a "harddisku" za větší by neškodila.

Šlo o šestý či sedmý ročník pivobraní. Předchozí mi unikly, aniž bych o nich věděl. Pár zrzavých na zdravém vzduchu neuškodí, vitamínů není nikdy dost.

Původně jsem měl v úmyslu zanechat manželku s Alžbětkou doma a vytratit se na obchůzku stánků sám. To neprošlo. Je hezky, my rádi půjdeme s tebou, to bude fajn, ne!? No, to bude. Zátiší, kdy držíte v jedné ruce kočárek a v druhé kelímek s pivem mi nikterak sympatické, tudíž konzumační vyhlídky mizerné. Ne že bych se původně chtěl nějak zničit, ale pivobraní nemáme za rohem ob den, že.

Akce to byla, pravda,  skromná. Spíše pivobraníčko. Cestou jsme minuli svéráznou rómskou rodinku, která s kombinací rodičovské péče a společensky tolerovaných drog neměla potíž. Velmi rozložitá matinka pevně svírala mrskající se roztomilou holčičku v podpaží a ještě stíhala druhou rukou mocně potahovat z cigarety. Pomenší otec mezitím vyprazdňoval kelímky s pivem a umravňoval pohlavky potomka, marně se snažícího za mohutného vřeštění vymanit se ze sevření.

První kelímek (Chodovar, he, znáte?) mi dlouho nevydržel. Svérázný prodavač předražených balónků (40 Kč za kus, pfff...), ušmudlaná postavička, opírající se o stařičkou, záplatovanou Škodovku, mi nabídl kauf. Hej pane, co takhle dva balónky výměnou za vaše pivo? (20 Kč). Výčep byl sice téměř přímo před ním, ale co. Proč ne, výhodná nabídka. Tím spíše, že malá zrovna reprodukovala své momentálně nejoblíbenější slovo - "bauóóó, bauóóó". (Vše, co je kulaté, od hliněnky až Slunce je teď bauóóó. Transakce proběhla k oboustranné spokojenosti a nad kočárkem se nám vznášeli dva bachratí zajíci.

Tím zájem o bauóóó opadl a během chvilky už se Bětule placatila na trávě u dvou fretek, z nichž jedna se bez meškání nahečmala do jejího klína a vyžadovala hlazení. Extrémně přítulná fretka!

Na pódiu mezitím probíhala produkce místního kouzelníka, který před dětmi množil karty a mince. Kapela hrála staré, české hity. (Náhrobní kámen.)

Manželka neodolala vůni klobás (dieta počká...). Alžbětka se, zdá se, pomamila, co se masožroutství týče. (Já maso tolik nemusím, ne že bych pohrdl jitrnicí nebo sekanou, ale oželím je, aniž bych jakkoliv strádal.) Vydatně pomohla mámě s mastnou a flaksatou po(ne)chutinou. Nikdy předtím se tak neoblizovala, rozhodně ne nad kašičkou. Hm, už je to požitkář, naše předsevzetí o jejím co nejzdravějším stravovaní se pomalu ale jistě odebírají do věčných lovišť.

Další ňam, ňam se vztahovalo k druhému kelímku, který jsem stihl mezitím zakoupil (Platan čtrnáctka, 20 Kč). Smočila si prstíky v pěně - ňam, ňam, ňam.

Poté ještě stačilo naše potěšeníčko absolvovat cestou k domovu zásadní životní křest a šlápnout přímo do... Hovna. (Jinak nemohu, jakékoliv synonymum mění odstín sdělení.)

Podobných situací jí v budoucnu jistě čeká povícero. Obrazných i doslovných. Není nad včasný začátek. To bylo ale poučné odpoledne.