„Nejde o projev nějaké úchylky?“ tážou se rozpačitě. Z jejich nejistoty cítíte, jaký vliv zřejmě mají nejrůznější katastrofické informace hrnoucí se na ně z médií. Jeden mladý muž mne vyhledal kvůli potížím s erekcí. Během našeho sezení mi řekl: „Kdybych tak o tomhle problému mohl mluvit před lety s tátou. Ale představa, do jakých rozpaků bych ho uvedl, mi to nedovolila.“

Jezdím do základních škol na besedy. Když se při nich zeptám dětí, s kolika z nich mluvili otec nebo matka o sexu, zvednou se s bídou dvě tři ruce. Rodiče si totiž stále ještě kladou otázku, zda s dětmi hovořit o těchto pro ně choulostivých tématech. Také po mně chtějí někdy vědět, kdy a jak se do toho nejlépe pustit, případně jak to navléci. Odpovídám jim jednoduše: „Udělejte to co nejdřív. Tak srozumitelně a upřímně, jak jen dokážete.“

I když to řadě dospělých připadá přehnané, o sexu je potřeba mluvit už s dětmi předškolního věku. Aby rozeznaly riziko sexuálního zneužívání a věděly, jak se proti němu chránit.

Hlavní cíle sexuální výchovy jsou zřejmé: naučit mládež zvládat různá úskalí milování. Tedy zejména riziko pohlavně přenosných nemocí a nechtěného otěhotnění. Mladí lidé se musí také dozvědět, jak o pohlavním aktu srozumitelně komunikovat, a výchova by je měla vést rovněž k toleranci a respektu k sexuálním menšinám.

I když to řadě dospělých připadá přehnané, o intimní oblasti je potřeba mluvit už s dětmi předškolního věku. Aby získaly všechny informace, které jim pomůžou rozeznat riziko sexuálního zneužívání, a také věděly, jak se proti němu chránit.

Ti, kteří na ni z nějakého důvodu rezignují, se připravují o jedinečnou možnost ovlivnit potomka svými názory a postoji. Školní sexuální výchova by měla rodinnou jen doplňovat, přinášet potřebné informace a být bezpečným místem pro výměnu názorů i tříbení postojů. Většina rodičů s ní souhlasí. Někteří pochopili její význam, jiní vítají, že za ně škola odpoví na ošemetné otázky.

Navíc také může rozšířit komunikační i jiné dovednosti mladých lidí. Třeba jak se na sexu domlouvat, jak říkat ne a jak používat kondom. Dětem z rodin, kde se o těchto věcech nemluví, dovede vysvětlit, že gayové i lesby jsou normální lidi se stejnou potřebou milovat a žít ve vztahu jako všichni ostatní.

Pro jedince sexuálně zneužívané představuje škola někdy záchranný kruh. Většinou totiž bývá viníkem blízký příbuzný nebo rodič, jak vyplývá ze statistik i praxe psychologů. Pachatel se pak těžko stane osobou, která dítěti řekne, co je správně a co ne.

Sexuální výchovu doprovázejí i falešné mýty

Jedním z typických je tvrzení, že informované dítě začne se sexem dřív než dítě neinformované. Opak bývá pravdou. Podle dalšího mýtu se vyplatí nechat sex zahalený rouškou tajemství a neznáma. Nemělo by se o něm mluvit, neboť mladí lidé si na všechno přijdou sami.

To jistě, jenomže někteří dost pozdě. Třeba až tehdy, když zjistí, že partnerka otěhotněla. Je asi užitečné, jestliže mladý člověk ví, jak si sdělovat informace o zdravotním stavu, který druh antikoncepce si vybrat a proč, kdy použít prezervativ a tak dál. Jde o jednoduchou a prospěšnou komunikaci, jež určitě nijak neohrozí poodhalování roušky tajemství a krásy, kterou představuje tělesné sbližování.

V neposlední řadě se rodiče také ptají, proč by se svými potomky měli o sexu mluvit, když si dnes mohou najít všechno na internetu. Jsou trochu zaskočeni, když jim řekneme: „No právě proto.“ Těm, kteří nás nechápou, můžeme doporučit, aby se sami podívali, jak šíleně někdy vypadá to „všechno na internetu“.