Vážným problémem se stává rostoucí počet nezletilých dětí, jež nabízejí pohlavní styk za peníze. Divoký sexuální byznys vedený lidmi závislými na drogách a alkoholu je odlišným jevem než příležitostné „brigádničení“ studentek a turistek (nebo též studentů a turistů). Nikoho netěší ani služby nabízené veřejně u silnic a hraničních přechodů.

Z principu nehodno podpory

Jejich konzumenty bývají v naprosté většině muži. Anonymní sex přitahuje pány od nepaměti. Proto by se mělo diskutovat, je-li to zájem legitimní, hodný veřejné podpory. Domnívám se, že z principu nikoliv.

U prostituce jde o intimní věc dvou lidí a nikdo další by se do ní neměl plést. Proto je i v jiných zemích trestné kuplířství a pasáctví. V naší stávající právní úpravě nejstarší živnosti nevidím žádný velký problém. Každá další bude „řešit“ jen něco dílčího v pestrém repertoáru celé scény.

Počet pánů jako příležitostných konzumentů prostituce se za uplynulých pětadvacet let zdvojnásobil.

K podobným zásahům jsem skeptický i proto, že s ostatními lidmi opakovaně pozoruji neschopnost našich institucí hájit veřejný pořádek, který nevěstky i jejich zákazníci porušují.

Potěšila mne zpráva o vysoké účinnosti neustálé kontroly lehkých děv na ulicích a kolem silnic, jež provozuje bezpečnostní agentura najatá městem. Tuto roli by však správně měla zastávat policie. Státní a obecní.

V posledním průzkumu sexuálního chování obyvatel České republiky přiznala přes tři procenta žen, že měly pohlavní styk za peníze. Čtrnáct procent mužů si někdy takový sex koupilo. Procento žen se dlouhodobě nezvyšuje. Počet pánů jako příležitostných konzumentů prostituce se za uplynulých pětadvacet let zdvojnásobil. Je ale fakt, že nejčastějšími zákazníky lehkých děv bývají cizinci.

Největší nebezpečí představují zákazníci

Rizik spojených s nejstarším řemeslem existuje hodně. Nejde jen o pohlavně přenosné choroby (největší nebezpečí nepředstavují ženy a muži nabízející sex za úplatu, ale jejich zákazníci), ale také o různé konflikty se zákonem. Počínaje tím, že zmíněné aktivity přitahují sexuální delikventy, a konče skutečností, že bývají často napojené na užívání, distribuci a někdy i výrobu drog.

Co za dané situace dělat? Hlavně dbát o důslednou ochranu veřejného pořádku. Dovede si někdo představit, že by v Paříži otevřeli „noční klub“ v ulici, bezprostředně sousedící s hlavní třídou? A nevkusně i křiklavě tam nabízeli erotickou zábavu? V Praze jde o běžnou praxi.

Je nutné důsledně trestat zákazníky nezletilých dětí a mládeže. Sex za peníze s osobou mladší osmnácti roků patří mezi trestné činy. Větší podporu potřebuje i otevřená sexuální výchova, která občany poučí, jak riskantní může být promiskuita a placený pohlavní styk. Zaslouží si ji také nevládní organizace, komunikující s lidmi, kteří prostituují.

A pokud jde o případné zákonné regulace, domnívám se, že méně je někdy více. Stačí se podívat do světa. Neexistuje tam zákonná úprava, jež by prostituci vyřešila.