Partneři, kteří se uchylují k mlčení a přestanou s druhým mluvit, začnou po určité době vykazovat agresivní až neurotické chování. Zároveň je začne trápit jejich zdraví. Potlačování emocí oslabuje imunitní systém a dost často způsobuje močové a střevní problémy či sexuální dysfunkce.

„Samozřejmě mlčení samo o sobě není zlé. Někdy napomáhá k utřídění myšlenek, ale jakmile je mlčení (tzv. nemluvení) způsob řešení problémů, pak to lze považovat za naprosto patologickou formu chování. Jak lidé mohou problém vyřešit, když spolu nemluví?" vysvětluje Gina Binderová .

Mlčení je v podstatě určitá forma vzdoru i trestu. Člověk, který si je jistý svou pravdou a nechce ustoupit, se jednoduše uchýlí k tichu, a to za účelem toho, že chce druhého donutit, aby ustoupil. A zároveň mu chce dát tzv. za vyučenou. Ale tak to nefunguje. Čím déle takové ticho trvá, tím více se oba aktéři v konfliktu přestávají orientovat a po pár dnech už jen vědí, že spolu prostě nemluví. Bohužel ani poté, co se ticho prolomí, nenastává normální komunikace, lidé mají tendence se uchylovat k výčitkám.

Jak s tím bojovat?

Změňte přístup – pokud chcete vyzrát na tichou domácnost, pak začněte věnovat menší pozornost tomu, co bylo řečeno, a místo toho si raději všímejte komunikačních vzorců. Začněte mluvit o tiché domácnosti s protějškem v okamžiku, kdy jste oba v pohodě, a zkuste se vzájemně vyslechnout a společně nalézt způsob, jak spolu začít komunikovat v okamžicích neshod.

Někdy může pomoci utvořit si hesla, která v danou chvíli budou znamenat konkrétní domluvená pravidla. Heslo může obsahovat jednak to, co se mi během hádky nelíbí, co se nelíbí tomu druhému, ale i hranice, kde již končí míra tolerance apod.

Důležité také je, aby si mlčící jedinec sám sobě položil otázku, co ho k jeho chování vede a co má za cíl. Zda chce toho druhého potrestat, ranit, podusit či vychovat. A čeho nakonec dosáhne. Mlčení je sice možná forma trestu, ale nikdy nefunguje jako výchovný prostředek. K tomu je zapotřebí právě otevřená komunikace. Je-li problém, je nutné o něm mluvit, aby k nápravě a k vytoužené převýchově mohlo dojít.

Pokud milovník ticha, ale nebude chtít problém řešit a dál bude praktikovat tichou domácnost, pak je dobré co nejdříve vyhledat odbornou pomoc. Podle psychoterapeutky Karin Řehákové mohou i v tomto směru velmi dobře posloužit skupinové terapie, které jedinci pomohou snáze pochopit problém a utvořit si své vlastní řešení.