Článek
A pokud ano, co to znamená? Řeší tito jedinci změnou pohlaví nějakou svou frustraci? Nebo už naopak nevědí, co by, protože nemají žádné vážnější starosti? Anebo snad liberální zákony začínají stírat rozdíly mezi muži i ženami a lidé si mění pohlaví, jak je zrovna napadne?
Transsexuální jedinci jsou příslušníky jednoho pohlaví, ale psychicky se cítí být příslušníky pohlaví druhého. Většina lidí si nedovede představit, jak těžká je taková situace.
Opak je pravdou. O přeměnu pohlaví pomocí operace žádají výhradně jedinci, kteří trpí závažnou vrozenou poruchou pohlavní identity, tedy transsexualitou. Ta trápí jedince, kteří jsou biologicky příslušníky jednoho pohlaví, ale psychicky se cítí být příslušníky pohlaví druhého. Může za to malé centrum v mozku a jeho naprogramování během prvních měsíců vývoje dítěte. Většina z nás si nedovede představit, jak těžká je situace transsexuálních lidí.
Ale můžeme se o to pokusit. Narodíte se a odmala vám říkají Aničko. Máte dívčí tělo, dívčí jméno i příjmení. A jen vy sám víte, že jste kluk. V pubertě, kdy se ostatní děvčata začnou zamilovávat do kluků, se zamilujete do holky. Přitom cítíte, že nejste lesba, a nechcete, aby vás vaše partnerka jako lesbu vnímala. Jste muž a chcete jako muž žít.
Život pak máte čím dál složitější. Připadáte si divně a nepatřičně. Stydíte se s někým o svých pocitech mluvit. Bojíte se, že vás okolí nepochopí nebo odsoudí. Nechce se vám nikam chodit, protože vám říkají slečno.
I v parném létě si oblékáte dvě trička a tlustou bundu, aby vaše prsa byla co nejméně viditelná. A obléci se do dámských plavek? To vám připadá zhola nemožné. Neodvažujete se plánovat budoucnost, protože nechcete rodit děti. Naopak chcete, aby vám vaše děti říkaly tati.
Víte, že jste žena, ale každý den ráno si musíte oholit vousy, obléct oblek a uvázat kravatu.
Ale můžeme si vše představit i v opačném gardu. Víte, že jste žena, ale každý den ráno si musíte oholit vousy, obléct oblek a uvázat kravatu. V práci vás oslovují pane řediteli. Penis mezi vašima nohama vnímáte jako zbytečnost, která vás obtěžuje. Jestli po něčem toužíte, tak to určitě není mučivá touha někoho přefiknout. Toužíte spíš po tom, abyste se večer mohli jen tak stulit někomu milovanému do jeho náručí. Někdy je vaše beznaděj a zoufalství tak veliké, že přemýšlíte, jestli má vůbec smysl dál žít.
Pomoc odborníků
Stovky postižených mužů a žen se každý rok obracejí na odborníky. Žádají je o spolupráci a o pomoc při absolvování procesu přeměny pohlaví. Není to pro ně žádná procházka růžovou zahradou. Proces přeměny pohlaví zahrnuje pečlivý diagnostický postup, klinická vyšetření a psychoterapeutické intervence. Ale i hormonální terapii, chirurgické zákroky a nakonec i úřední přeměnu pohlaví.
Lidé, kteří zápolí se svou transsexualitou, musí žádat o spolupráci také své blízké a vzdálenější okolí. Tedy příbuzné, spolužáky a kolegy v práci nebo kamarády. Výsledek jim v drtivé většině případů stojí za vloženou námahu a překonané obtíže.
Jedinci, kteří si složitou přeměnou pohlaví vyřeší svůj problém, mohou totiž konečně začít normálně žít. Jako muži nebo jako ženy, jejichž pohlaví respektuje okolí, partneři i společnost, v níž žijí.
Počet lidí, kteří procházejí procesem přeměny pohlaví, se v posledních letech nijak výrazně nemění. Jde řádově o stovky postižených ročně. Velká změna nastala po roce 1989 a pak díky internetu. Obojí přineslo větší informovanost. Transsexuální lidé se dnes dokážou poměrně rychle zorientovat v tom, jak se jejich problém jmenuje. A jak i kde se dá řešit. Jejich blízcí chápou, že jedinec postižený transsexualitou je člověk jako každý jiný. Jen cestu k sobě má složitější než většina z nás.
