Poprvé se může záškoláctví objevit až v době, kdy se dítě ztotožní s rolí žáka a začne považovat docházku do školy za svou samozřejmou základní povinnost. To bývá kolem dvanáctého roku.

Pokud dítě chodilo do školy nerado již dříve, snaží se jí vyhnout také s pomocí rodičů (buď požaduje, aby je nechali doma, nebo simuluje).Výzkumy ukazují, že za školu chodí víc chlapci a k největšímu výskytu záškoláctví dochází kolem čtrnácti až patnácti let.

Na střední škole působí většině dětí problémy přechod ze základní školy a řada žáků je řeší právě záškoláctvím. Jeho nejčetnější výskyt je na učilištích, ale postihuje i studenty středních odborných škol a gymnázií. Nejčastěji tím řeší neschopnost zvládat studijní požadavky, ale i svou nedostatečnou motivaci ke studiu.

Jaké jsou příčiny

Na základní škole předchází prvním pokusům záškoláctví: 

- špatný prospěch dítěte, 

- přílišná náročnost rodičů,

- někdy i vlastní nadměrné ambice žáka.

Společně se strachem z neúspěchu se dostaví i snaha uniknout z nepříjemného napětí, z nepřiměřené zátěže. Nezvládne-li dítě přípravu na opakovači hodinu či ohlášenou prověrku, je pro ně nejjednodušší se škole vyhnout, aby nedostalo špatnou rozhodující známku.

Dalším důvodem je nějaký handicap. Takové děti nebývají v dětském kolektivu oblíbené, často jsou dokonce terčem posměchu (například s nápadnou tělesnou nebo duševní vadou, děti obézní). Proto si často zvyšují svou popularitu negativním chováním, ke kterému může patřit i chození za školu.

Mezi záškoláky najdeme i případy, kdy se jedná o poruchu osobnosti, kde zcela chybí pocit morální povinnosti a odpovědnosti. Zde je třeba řešit záškoláctví ve spolupráci s dětským psychologem nebo psychiatrem.

Sklon k recidivám

Někdy má i dítě zdravé pokušení jít za školu. Vyhne se tak zkoušení či písemné prověrce, rodičům se pak dodatečně přizná a slibuje, že se vše doma doučí. Projeví-li rodiče shovívavost či dokonce pochopení a poskytnou dítěti dodatečnou omluvenku, bude tak s největší pravděpodobností řešit prospěchové problémy i příště.

Pokud rodiče dítěti píšou omluvenky, ublíží mu i do budoucna. Dítě si v tomto věku vytváří svůj vnitřní morální hodnotový systém a modeluje si svůj vztah k povinnostem vůbec.

Lékaři jsou často benevolentní

Když se nepodaří dítěti najít spojence v rodičích, pokusí se mnohdy nemoc simulovat u lékaře, a nezřídka tak omluvenku získá. Zameškané učivo si obvykle nedoplní, a tak mu přibudou další problémy. Jít za školu znamená jen kapitulaci, dítě se škole jednoduše vyhne, aby nebylo zkoušené.

Školní výkony neodpovídají jeho schopnostem, zhoršený prospěch je demoralizuje, snižuje jeho sebedůvěru a neřeší prospěchové problémy ve škole. Dostává se do bludného kruhu, kdy se chození za školu stává nebezpečným návykem.

Přeřazení na jinou školu nepomůže

Někdy rodiče záškoláka chtějí řešit situaci přeřazením na jinou školu. Mají falešnou představou, že tam začne s čistým štítem. Nikdy nelze začít od začátku. Vždyť na jinou školu nepřechází dítě s lepšími znalostmi! Je tu vždy minulost, která bývá v těchto případech nepříjemnou zátěží. Bylo-li dítě za školou, nevyplácí se ani je dodatečně omlouvat, ani se pokoušet svalovat vinu na školu, ani se snažit o jeho přeřazení jinam.

Již za čtyři týdny končí školní rok a začíná se rozhodovat o výsledných známkách. Je třeba si všimnout školních úspěchů i neúspěchů. Prověří si, zda se dítě náhodou nepokouší vyhnout škole. A až přinese domů vysvědčení, měli by si rodiče prohlédnout nejen známky, ale i neomluvené a omluvené hodiny. Jejich počet leccos napoví...