„Docela určitě to není nijak romantický závěr intimní schůzky, jak by si milenci představovali,“ poznamenal Aristotemis Exadaktylos na úvod své studie o kuriózních případech, s nimiž se během jedenácti let setkal při službě na pohotovostní ambulanci v Univerzitní nemocnici ve švýcarském Bernu.

Spolu s kolegy popsal v Journal of Emergency Medicine akutní případy ze sexuologické oblasti pacientů, kteří bezprostředně po styku utrpěli širokou škálu problémů od kardiovaskulárních přes migrény až po nitrolebeční krvácení. Nesetkali se však ani jedenkrát s případem uvízlého penisu, a Exadaktylos ho proto označil za mýtus.

Znali to už bohové

Choulostivou nehodu zaznamenal už Homér v historce o bohu války Áresovi a Afroditě, bohyni krásy a lásky. Obhroublý válečník manželku kulhavého boha ohně Harfista přitahoval natolik, že spolu měli čtyři děti.

Při jedné milostné schůzce se ale tak rozvášnili, že se v závěru milování nemohli od sebe odtrhnout, a to doslovně. Áres nedokázal uvolnit svůj úd ze sevření v Afroditině klíně – a tak je přistihli ostatní olympští bohové. Podle Homéra se spoutanému páru škodolibě smáli.

„Existuje zásadní rozdíl mezi tímto a podobnou závažnější situací označovanou jako vaginismus,“ připomenul Dean. To je nechtěné samovolné stažení svalů vagíny, které fyzicky znemožňuje pohlavní styk. „Vyskytuje se bohužel nesrovnatelně častěji,“ dodal Dean.

Další choulostivou situací, jaká může vzácně zkomplikovat pohlavní styk, je tzv. priapismus, jak se označuje přetrvávající a často bolestivá erekce. Trvá-li tento stav 24 hodin, může dojít k nevratnému poškození topořivých těles v penisu.

Ostuda s tragickým koncem

Příběh inspiroval řadu umělců, mimo jiné v 16. století Raphaela Regiuse, který Marta a Venuši, římský ekvivalent božského páru starých Řeků, zobrazil v síti před zástupem Olympanů, nebo nizozemského manýristu Joachima Anthonisze Wtewaela o století později.

„Musím oponovat, není to mýtus,“ reagovala v nedávném rozhlasovém pořadu BBC, věnovaném bernské studii, jedna posluchačka, která si nepřála zveřejnit svou identitu. „Zažila jsem to jednou při styku s manželem. Opravdu se nemohl ze mě vymanit, zůstali jsme nějakou chvíli po vyvrcholení doslova svázáni. Soudím, že to bylo důsledkem stahování poševních svalů po mimořádně intenzívním orgasmu,“ dodala žena.

Další z posluchačů, který se představil jen jako John z jižní Anglie, měl rovněž podobnou zkušenost. „Pamatuji si, že jsem někdy ve svých 14 či 15 letech slyšel od kamarádů vyprávět o americkém pilotovi, který při milování s nějakou vdanou paní také zůstal uvězněn. Musela je odvézt záchranka do nemocnice, kde je teprve oddělili,“ vyprávěl.

Později se John stal námořníkem obchodního loďstva a při plavbách do Japonska se sblížil s jednou tamní ženou. „Jednou jsme spolu měli velmi příjemný sex. Náhle jsem zjistil, že nemohu vytáhnout svůj penis. Přestali jsme se pohybovat a sevření se po chvíli uvolnilo,“ popsal John svůj zážitek. „Vůbec to nebylo bolestivé, spíše komické. Trvalo to dvě tři minuty a pak jsme se tomu spolu smáli,“ dodal. Johnovi je teď 75. Nikdy o podivné situaci s Japonkou, která se už víckrát neopakovala, nikomu nevyprávěl a také od nikoho něco podobného neslyšel.

Přední britský sexuolog John Dean považuje oba příběhy z pořadu BBC za pravděpodobné, i když se v praxi objevují jen velice vzácně.

U psů je to jinak

„Když se penis při styku ve vagíně nějakou dobu pohybuje, působí tam na něj rostoucí sací síla,“ řekl. Podle jeho hypotézy je právě to podstatou stavu, označovaného jako penis captivus.

„Svaly ženského pánevního dna se při orgasmu rytmicky stahují, což může způsobit další nasátí penisu a doslova jeho uvěznění,“ vysvětlil Dean. Nakonec ale vaginální svaly sevření uvolní, krev začne z penisu volně odtékat a muž jej může z vagíny vytáhnout.

Mnozí chovatelé psů takovou situaci znají. Při kopulaci u nich dochází k tzv. svázání psa s fenou, které může trvat mnoho minut. Z anatomického pohledu je to ale odlišná záležitost. „Psí penis má zvláštní oblast, která se po proniknutí do feny naplní krví a výrazně zbytní,“ vysvětluje specialistka na živočišnou reprodukci Peggy Rootová z univerzity v Minnesotě. „Mechanismus tak účinně udržuje psí penis v pozici ideální pro oplození,“ dodává.

Případy uvěznění penisu, s nimiž se doktoru Deanovi jeho pacienti svěřovali, nepředstavovaly až na výjimky ze subjektivního pohledu účastníků nějaký problém, důvodem přiznání byla především zvědavost.

Příběhy ze sexuologické literatury

Geoffrey de La Tour-Landry už v roce 1372 popisuje, jak jistý „bezbožný prostopášník jménem Pers Lenard tělesně obcoval s ženštinou“ v noci na kostelním oltáři. Rozhněvaný bůh je za to „svázal dohromady“ a dopustil, aby hříšný pár „spojený jako pes s čubkou“ nazítří spatřilo celé město. Teprve modlitby ukončily jejich dlouhotrvající spojení. Muž i žena pak prý po tři neděle museli docházet do kostela a vzájemně se nazí bičovat před očima farníků.

Sexuologická literatura zmiňuje rovněž svědectví Isbranda van Diemerbroecka ze 17. století. „Jako medik na univerzitě v Leydenu jsem zažil, jak lékaři museli osvobodit jeden novomanželský pár. Ženich a nevěsta se o svatební noci tělesně sblížili tak, že se nemohli svými intimními partiemi odloučit. Spasilo je teprve to, že je polili studenou vodou,“ napsal holandský lékař ve svých pamětech.

V souborné publikaci z roku 1979 vyslovil psychiatr a sexuolog Kräupl Taylor o existenci tohoto fenoménu pochybnost. Podle jeho názoru mají starověké mýty a údajná svědectví středověkých i pozdějších lékařů se skutečností jen málo společného.

Skepticky se postavil i k mnohokrát popsanému případu z Varšavy 20. let minulého století, který měl tragickou dohru. Párek milenců měl utrpět penis captivus při večerní schůzce v jednom z parků, který se na noc zavíral. Milenci byli objeveni, stále ve spojení, teprve na druhý den. Uvolnit sevření ženiny vagíny se podařilo teprve poté, co dostala anestezii. Senzacechtiví novináři se však indiskrecí zdravotnického personálu o příhodě dozvěděli a publikovali ji včetně identifikace aktérů.

„Den po zveřejnění příběhu se na jednom z předměstí ozvaly dva výstřely z revolveru, aby ukončily duševní utrpení dvou milenců,“ napsal o tom tehdejší tisk.

Varování nevěrníkům

Publikace Sexuální život v současnosti, práce Iwana Blocha z roku 1908, popisuje případ „neúmyslných, spontánních stahů“ pánevního svalstva dělnice z německých Brém, které při milostném aktu v tamní loděnici uvěznily penis jejího partnera.

Ačkoli si k intimnímu počínání vybrali odlehlé místo, spolupracovníci pár objevili. Teprve po dlouhých minutách, kdy dav sledující nedobrovolné aktéry dosáhl desítek lidí, kohosi napadlo zavolat lékaře. Sanitka odvezla milence do nemocnice, kde se je podařilo oddělit až poté, co žena byla omámena chloroformem.

V učebnici sexuologie z roku 1933 vyslovil její autor Walter Stoeckel době poplatnou, ale nikoli zcestnou hypotézu, že k nemilé komplikaci sexuálního aktu dochází při nezákonném, morálně nepřijatelném styku. Strach z odhalení nedovoleného vztahu může podle něj výrazně přispět k extrémně silným svalovým křečím ženiny pochvy. Tento názor moderní sexuologie už nezdůrazňuje, ale prvek strachu z prozrazení nedovoleného styku a následná veřejná stigmatizace nechybí v žádném z případů z aktuální současnosti.

Keňská média se věnovala předloni případu, kdy si záletný muž před návštěvou milenky šel vyprosit mužnost k šamanovi. Při aktu pak došlo k tomu, co novináři označili jako „skřípnutí“. Teprve poté, co se navrátivší se manžel vyzuřil a všichni tři včetně několika přivolaných sousedů se pomodlili k místnímu božstvu a záletník slíbil zaplatit manželovi „odškodné“ 20 tisíc keňských šilinků (asi 4,6 tisíce korun), sevření ženiny vagíny povolilo.

Také v Zimbabwe šlo o „potrestanou nevěru“. Jistá žena tam podala žalobu na svého dlouholetého milence, který na ni údajně uvalil „ruynoka“ – zakletí, které mělo způsobit, aby se její vagína při proniknutí jiného penisu než jeho stáhla. Žena požadovala odškodnění za to, že ji její milenec ponížil a „pokusil se zabránit jí ve svobodném používání intimní části jejího těla“. Fakticky tím přiznala jak nevěru partnerovi, tak i přinejmenším zkušenost s existencí sevřeného penisu.

Německá gynekologická literatura z minulého století ale popisuje případy, kdy k takové situaci došlo při styku mezi manželi, tedy bez přítomnosti stresu z nedovoleného jednání.

Vteřiny, které připadají jako věčnost

Nejvěrohodnější případ se udál paradoxně krátce po publikování Taylorovy knihy, označující penis captivus za mýtus. British Medical Journal zveřejnil případ manželského páru z ostrova Wigh, potvrzený nezávisle na sobě dvěma lékaři. Jeden z nich dvojici v roce 1947 dokonce osobně ošetřoval.

Dean ve své shrnující studii označuje situace, kdy „uzamčení“ penisu v pochvě trvá desítky minut či hodiny, za „velmi neobvyklý“. Podle jeho pacientů, kterým se to stalo, komplikace přetrvávala řádově jen vteřiny či desítky vteřin. „Jestli by se to mělo stát vám, navíc v ne zcela akceptovatelné situaci, určitě by vám to připadalo jako věčnost,“ uzavřel.