Článek
Když se poprvé setkáme s potenciálním partnerem, pak je to právě mozek a nervové dráhy, které v několika vteřinách zalarmují naše tělo. To se začne chovat, jako když je v očekávání něčeho velmi příjemného. Proto se na počátku každého vztahu řídíme především fyzickými pocity či sexuálními pudy a toužíme být neustále s tím druhým.
Po čase, když se začne vztah prohlubovat, fyzično začne ustupovat, což se může projevovat pocity nespokojenosti, hněvu či zklamání. Je to dáno tím, že náš mozek se nechce vzdát toho příjemného, na co si již stihl zvyknout. Začne se to tak promítat i do toho, jak se cítíme po fyzické stránce. Místo toho, abychom se radovali, že se vztah prohlubuje, trápíme se.
Podle psychoterapeutky Waverly Farrellové je v takový moment nutné zapojit veškeré části mozku, aby se tento stav prolomil, a my jsme začali o vztah opět usilovat. Zapojování všech částí mozku ale vyžaduje každodenní trénink.
Páry tak musí denně procvičovat:
- schopnost ocenit druhého i za drobnosti;
- komunikaci s respektem k druhému;
- zábavu a smích;
- vzájemnou podporu.
Vztahy vyžadují čas a úsilí stejně jako sport. Samo o sobě nic fungovat nezačne. K dosažení úspěchu, a tedy spokojeného vztahu je nutný pravidelný trénink.
