"V našem životě máme jen jedinou jistotu: všichni umřeme," řekl ve středu novinářům, když se zamyslel právě nad genem nesmrtelnosti. Tím jeho existenci vlastně popřel.

Podle Pačese mechanismy řídící dědičnost jsou velmi složité a každý jev je téměř vždy založen na souhře několika nebo i mnoha genů. Ukazuje se, že právě souhra genů, je důležitější než se ještě nedávno myslelo.

"Od objevu genomu člověka k jeho praktickému využití je však ještě obrovsky daleko. Vždyť od objevu principu mikrovlnné trouby k jejímu zavedení do praxe uplynulo padesát let. A objev genomu a vazby genů jsou mnohem složitější. Proto myslet si, že brzy budeme umět vyměnit gen, který odpovídá za určitou nemoc genem zdravým, a tak nemocného člověka vyléčit je nesmysl. K tomu bude ještě třeba dlouhé doby," řekl profesor Pačes. Uvedl, že člověk má většinu genů totožných nebo velmi podobných s jinými primáty a dokonce s nižšími organismy včetně bakterií. Od těchto organismů nás snad odlišuje právě vyšší stupeň provázanosti a souhry genů. "A tak když někde proskočí zpráva, že byl objeven gen obezity, je třeba to brát s rezervou a bránit se obezitě spíše nepřejídáním než čekáním na nápravu nějakého genu," řekl prof. Pačes.

Jeho kolega docent Milan Macek z Ústavu biologie a lékařské genetiky II. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole soudí, že moderní genetika nabízí šanci, jak jít na léčbu některých nemocí. "Stále ale platí, že svým životním stylem, stravováním, můžeme nemocím předcházet a věk si prodloužit," uvedl docent.