Morfologické rozdíly mezi kloakou samce a samice nejsou nijak významné a neumožňují penetraci. Proto se ptáci ve své většině rozmnožují tzv. kloakálním polibkem, přenosem spermatu z kloaky samce do kloaky samice pouze jejich dotykem. Tak to dělají například slepice.

V genetické výbavě ptáků je specifický gen, označovaný Bmp4. Jeho úkolem je nastartovat odumírání buněk. Kachny, pštrosi a další tento gen mají v buňkách samčích pohlavních orgánů vypnutý, ale slepice – tedy kur domácí – ho během evoluce použily. Všeteční vědci ale nedávno zjistili, že i kuřata samčího pohlaví mají v zárodečném stadiu vývoje penis. Dospělý kohout ovšem má jen rudimentální zbyteček.

Evoluce preferovala zájmy slepice

„Ztrátu penisu během evoluce ptáků působí gen Bmp4, který se cíleně aktivuje při vývoji samčího zárodku v buňkách na vrcholku budoucího penisu,“ konstatoval Martin Cohn z Floridské univerzity v Gainesville, jeden z autorů studie publikované v časopise Current Biology letos v září.

Ztráta penisu u kohoutů musela mít pro druh nějakou převažující výhodu. Podle hlavní autorky, Any Herrerové, oslabení samčí role kohoutů umožnilo slepicím lépe kontrolovat reprodukční fázi jejich života. Studie o genu Bmp4 ovšem není samoúčelná. Mohla by například osvětlit mechanismus, jakým hadi přišli o končetiny, a umožnit řešit některé zdravotní problémy spojené s reprodukcí.

„Genitálie bývají postiženy vrozenými defekty častěji než jiné tělesné orgány,“ vysvětlil Cohn. „Poznání molekulárního základu přirozeně se vyskytujících variací, způsobených evolucí, může vést k objevům nových, netušených mechanismů embryonálního vývoje. Pochopíme-li, jak evoluce pracuje, můžeme pochopit i možné příčiny chybného vývoje.“

Zárodek budoucího kohouta ještě penis má, ale až se vyklube, zbude mu jen kloaka.

Zárodek budoucího kohouta ještě penis má, ale až se vyklube, zbude mu jen kloaka.

FOTO: Profimedia.cz

Kdo zdecimoval žáby

Že ryby mohou měnit pohlaví, a to dokonce tam i zpět, ví každý akvarista a milovník korálových útesů. Zdá se, že jsou toho ale schopni i obojživelníci. Tato skupina živočichů je v současnosti nejohroženější – doplácí na lidskou bezohlednost. Obojživelníky, zejména žáby s jejich tenkou a citlivou kůží, decimuje plísňové onemocnění chytridióza, na jejímž celosvětovém rozšíření má lví zásluhu celkem pochopitelná touha rozpoznat těhotenství.

Lékaři a obchodníci před lety globálně rozšířili africkou žabku Xenopus laevis, která spolehlivě poznala graviditu, jež ale roznesla po světě i plíseň, proti níž je sama imunní. Žáby devastuje i ničení a znečišťování životního prostředí. A to narušuje i přirozenou rovnováhu mezi samci a samicemi, jak potvrdili vědci z Kalifornské univerzity.

Atrazin, ve Spojených státech nejběžnější pesticid a herbicid, který má jinde ve světě naštěstí kontroverzní pověst, dokáže změnit žabí samečky na samičky.

Až budou jen samice

Jejich experiment je prvním, který dokazuje podobné dopady atrazinu. O této látce je známo, že dokáže zničit hormony, a je považována za jednoho z hlavních „podezřelých“ při zjišťování příčin celosvětového poklesu počtu obojživelníků, mezi něž žáby patří.

„Samečci vystavení atrazinu byli chemicky vykastrováni a v dospělosti zcela poženštěni,“ napsal ve studii Tyrone Hayes. Už v minulosti výzkum zjistil, že atrazin narušuje vývoj a u žab vede k hermafroditismu, vzniku jedinců s mužskými i ženskými rysy. Nová studie ale potvrdila, že tento proces může jít ještě dál.

Hayes vystavil působení atrazinu 40 žabích samečků a pozoroval, jak se to na nich projeví. „Předtím jsme věděli, že dostaneme méně samečků, než bychom měli mít, a kromě nich i hermafrodity. Teď jsme jasně dokázali, že mnohá z těchto zvířat jsou samečci s přeměněným pohlavím na samičí,“ vysvětlil.

Komu se na zahrádce usadily žáby, může si gratulovat. Denně totiž spořádají velké množství záškodníků.

Atrazin - pesticid a herbicid dokáže změnit žabí samečky na samičky.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

V Evropské unii je atrazin zakázán od roku 2004, ale v USA se ho ročně spotřebuje asi 36 tisíc tun. Chudáci žáby, ničení plevele je zřejmě důležitější. To v biologickém boji s vetřelci jsou USA ohleduplnější. Na mihule mořské, které se náhodou dostaly před dvěma staletími do oblasti Velkých jezer a vysávají – doslova – tamní populace domácích lovných ryb, vymysleli vědci účinnou a neškodnou zbraň. I ta má co dělat se sexem.

Feromonem na ně!

Potírání hmyzích škůdců pomocí feromonů – chemických látek, vylučovaných příslušníky druhu za účelem komunikace, často přivábení partnera k rozmnožování – je ve světě už běžnou metodou.

„Existuje mnoho odborných prací, které se zabývají působením feromonů na živočichy a dokonce i na lidi,“ předeslal Li Weiming z Michiganské státní univerzity v East Lansing na úvod studie ve věstníku Akademie věd PNAS. „Většina odborníků ale dospěla k závěru, že zvířata jsou příliš složitá ve svém chování, které je ovlivňováno více vjemy,“ dodal.

Metoda, kterou vyvinul, byla ve své době – roku 2009 – zřejmě prvním případem na světě, kdy byly feromony použity ke kontrole jiných živočichů než hmyzu. Li syntetizoval feromon, který samci mihulí vypouštějí při tření, a vypustil ho z pastí, instalovaných proti proudu v ústí řek vtékajících do jezer. Ovulující samice se vydaly za zdrojem – a většina z nich uvízla v pasti.

Mihule nejsou ryby, patří mezi samostatnou třídu kruhoústých obratlovců. Mají ústní otvor ve tvaru kruhovité, ozubené přísavky, jejíž průměr je větší než objem těla. Tou se přisají a pak doslova zavrtají do těla hostitele – jiné ryby – a vysávají z ní krev, kterou se živí.

Mihule mořská (Petromyzon marinus) normálně žije v moři, ale na rozmnožování se vrací do říčních proudů, kde se rodí její larvy. Na rozdíl od úhořů, kteří se vracejí do téže řeky, kde se narodili, mihule nejsou svému rodišti „věrné“. Místo pro tření si vybírají zřejmě náhodou a za prvním samcem, který za sebou nechává stopu feromonů, se vydávají další a po nich i samice.

Místo sexu smrt

Ve 40. letech minulého století mihule obsadily všech pět Velkých jezer. Ve sladké vodě, na kterou se úspěšně adaptovaly, nemají přirozené nepřátele, takže se přemnožily natolik, že ohrožují samotnou existenci původních druhů. Jedna mihule totiž během svého parazitického života „spotřebuje“ až 20 kilogramů jezerních pstruhů.

„Teď zřejmě pstruhům svítá na lepší časy a nad mihulemi se stmívá,“ reagoval na výsledky experimentů šéf Rybolovné správy Velkých jezer Marc Gaden. „Můžeme sexuchtivé samice nalákat pomocí feromonů do takových řek a potoků, kde nebudou mít šanci se rozmnožovat, nebo prostě do pastí.“ Chudáci mihule. Zaslepeny sexem potáhnou na smrt.