Co vás přivedlo k napsání knihy: Muži chtějí potvory?

Na myšlenku napsat tuto knihu mě přivedl můj už několik let beznadějně vyprodaný a velmi úspěšný kurz, který se jmenuje Jak se stát potvorou. A samozřejmě také má dlouholetá praxe, při které se často setkávám s ženami, které opakovaně hledají partnera nebo partnera již mají, ale nejsou spokojené či mají strach, že je manžel opustí, nebo se s nimi už rozvádí a odchází za milenkou.

Když jsem tak přemýšlela, co všechny tyto ženy spojuje, uvědomila jsem si, že je to fakt, že jsou mnohdy až příliš hodné. Snaží se být dobrými pracovnicemi, dobrými matkami, dobrými manželkami, dobrými milenkami a zapomínají na sebe samé. Z tváře se jim vytrácí úsměv, hora povinností je vyčerpává a večer až se vrátí z práce, uklidí, uvaří, postarají se o děti, se jim klíží víčka. Mužům se víčka neklíží, oni jsou plní očekávání. Touží po krásné milé ženě, která je nezatěžuje starostmi a chce s nimi vždy sex. Někdy pak za ní právě i odcházejí.

Jak se tedy žena má změnit? A jde to vůbec ještě v manželství se stávajícím manželem?

Není nutné, aby proběhla nějaká zásadní změna osobnosti ženy. Jen je třeba, aby si uvědomila, že právě ona a její spokojenost je klíčem ke šťastnému vztahu pro jejího partnera i její děti. Na partnerství by měli všichni zúčastnění pracovat, není možné, aby hybnou sílou byl pouze jeden. O jaké změně tedy mluví má kniha? Je návodem pro ženy, dívky, prostě všechny z nás, které chtějí získat a udržet si toho vytouženého muže pro sebe a své děti. Je návodem, jak být ženou, po které muži touží.

V různých jiných knihách autorky popisují stovky důvodů, proč muži chtějí potvory. Naši muži však nechtějí potvory, které z nich dělají hlupáky, ani ty, jež je jen využívají. Chtějí potvory hodné a laskavé, a tak jsem podle jejich nejčastějšího pozitivního označení ženy vytvořila pro ně vzorec. Muži se otáčí za ženou a říkají si mezi sebou: „ To je, ale kus.“ Ve zkratce, kterou jen tak mezi námi oni vnímají naprosto podvědomě, slovo KUS je složené z počátečních písmen, kde K je krásná, U úspěšná a S je sebevědomá.

Pravá potvora je navíc ještě i sobecká. Míra jejího sobectví je však určující pro to, zda po ní muži touží, či pro ni nemohou najít slušné jméno. Je třeba, abychom se naučily dávat, nikoliv se rozdávat. Je třeba, abychom byly sobecky spravedlivé v dělení času mezi sebou a ostatními.

Autogramiáda nové knihy bude 10. září v 17:00 hodin v knihkupectví Academia na Václavském náměstí v Praze.

FOTO: archiv Laury Janáčkové

Má kniha není pouhým popisem a suchým konstatováním, ale konkrétním návodem, jak se stát krásnou, úspěšnou a sebevědomou ženou, která si zaslouží toho nejlepšího muže. Vychází z poznatků evoluční sexuologie a z mé více než dvacetileté praxe při práci s onkologickými pacienty. Právě díky nim jsem vypracovala konkrétní rychlé a účinné postupy při hledání hodnot, životních cílů a sebevědomí. Mé kurzy pak ověřily, že právě tyto nové a jednoduché metody mohou být tím nejlepším pomocníkem ženám, které chtějí vzít svůj život do vlastních rukou. Ženám, které chtějí být podle slov mužů prostě KUS.

A jak najít tu pravou míru sobectví, aby to už nebylo moc?

Myslím, že většina nás žen jsme hodné holky, které nikdy nepůjdou předělat na vysloveně zlé potvory. Jde o to, uvědomit si svou vlastní hodnotu a nedovolit nikomu, aby nás dlouhodobě využíval či zneužíval, nebo nás po letech reklamoval a opustil, protože jsme se staly pro něj již nezajímavé. Kniha je též jakýmsi deníčkem, kam si můžeme psát své osobní poznatky, obsahuje testy k lepšímu sebepoznání a původní unikátní metody, které pomohou najít zase „ pevnou půdu pod nohama“.

Příkladem může být právě jedinečná stavba vlastního sebevědomí, která spojuje pomyslné prvky atraktivity s neverbální komunikací, pro to, aby si okolí (muž) všimlo, že jsme krásné, se schopností uvědomění si, jaké jsme a co jsme dokázaly, proto, aby si nás naučil vážit. Dalším příkladem metod k vlastnímu sebezdokonalování může být snadný návod na změnu komunikace, který umožní nám i našemu muži, abychom si lépe porozuměli atd. Prostě v knize je mnoho nových nápadů, které pomohou ženám ujasnit si, jaké jsou jejich priority a být pak pro muže ve všech ohledech krásné a to v každém věku.

Myslím si, že je důležité, aby si žena uvědomila, jaká je, a co konkrétně je právě na ní výjimečné. Když si těchto věcí nebudeme vědomy my, jak pak mají být hodnotou pro okolí. Stává se totiž samozřejmostí, že jsme dobré matky, kuchařky, manželky, hospodyně atd... výčet je obrovský, ale vidí to i ten náš? Oceňuje to?

Není také problém ve společnosti?

Jistě ano, dnešní společnost je zaměřená na výkon, ale výkony v partnerském životě nezaručí, že nás někdo bude mít skutečně a pořád rád. Ve vztazích nejde o výkony, ale o člověka a jeho hodnoty.

Takže není správné, ani když je žena tzv. stachanovec a dává najevo, jak všechno zvládá s přehledem.

Přílišná míra emancipace mnohdy bere ženě ženskost a muži bere důvod, aby se snažil. Když žena bude chtít všechno dokonale zvládnout, tak bere možnost muži se zapojit, získat ženino uznání a spolupodílet se. A co víc, žena ztrácí čas, který může věnovat péči o sebe, proto aby byla krásná. Ostatně i evoluční sexuologie potvrzuje, že muži si ženy vybírají právě podle jejich atraktivity. Jsou totiž vizuálně vzrušiví, a tak je nutné, aby si ženy našly dostatek času na sebe.

Není to tak, že si muži berou rádi ty hodné ženy, které jim postupem času přestanou stačit a chtějí potvoru, kterou by si ale ponejprv nevzali?

Ale vzali. Muži by si totiž rádi brali ty hodné holky, ale někdy se stává, že se zamilují právě do potvor. Moje knížka Muži chtějí potvory je stylovým průvodcem pro hodné holky, jak se stát hodnou potvorou. A hodná potvora to je jistě sen mnoha mužů.

Potvora je žena krásná, úspěšná, sebevědomá a také sobecká. Míra jejího sobectví určuje, zda po ní muži touží, nebo pro ni nemají slušné jméno. Jo a pro muže je potvora vždy sexy.Citace z knihy Laury Janáčkové

Máte v podtitulu: Jak získat pana Božského.

Ano. Vybrat si toho správného partnera je jednou z nejdůležitějších věcí v životě. Každá dívka, žena by si měla ujasnit, jakého partnera vlastně hledá. V praxi totiž sleduji, že mnoho žen si vybírá partnera náhodně z omezeného počtu mužů. Prostě se zrovna v té době o ni uchází tři, čtyři, tak si vybere z nich toho nejlepšího, začne se s ním více stýkat, možná přijde zamilovanost a ta nasadí růžové brýle. Čas je sundá a jsou tu očekávání, která máme a ten náš je třeba nesplňuje. Do vztahu se vkrádá nesoulad. Abychom tomu předešly, je třeba si udělat hned na začátku jasno, koho hledáme, jaké jsme my, co můžeme nabídnout, ujasnit si, co je důležité ve vztahu a čemu přikládáme menší hodnotu a podle toho si vybírat.

A jsme zase u praktické pomůcky, která v knize konkrétně popisuje, jak si vytvořit pomyslný cedník na muže. Cedník, kterým propadnou ti, kteří nesplňují naše očekávání. Tato jednoduchá metoda nám také pomůže přijít na to, v čem jsme dosud při výběru dělaly chybu. Pomůže nám však nejen v tom, jakého muže hledám, ale též nám odpoví na otázky: kde ho najdu a co mám udělat, aby si mě vůbec všiml. Kniha ženy naučí flirtovat tak, aby bylo zasaženo mužovo podvědomí. Naučí ženy okouzlit muže ve společnosti, připravit mu dobré jídlo, které zvýší jeho touhu a nakonec i to, jak být nejlepší milenkou.

Jak se dají zvládnout tři děti, manžel, vědecká práce, práce psycholožky onkologických pacientů a sexuoložky? Kde berete energii, když k tomu ještě napíšete knihu?

Prostě musíte být potvora, ale hodná. Spokojenost člověka stojí na třech pilířích. Jsou jimi zdraví, práce a poslední pilíř obsahuje vztahy společně se sexem. Když tyto pilíře jsou pevné a vy jste v nich spokojená, cítíte se i šťastná. Není-li tomu tak, stáváte se více či méně nestabilní. Na své životní cestě jsem našla nakonec uspokojení ve všech těchto oblastech, a to mi dává energii pro mé pacienty, klienty, pro mou rodinu i pro psaní knih.

Onkologickým pacientům se věnuji více než dvacet let, mnohé z nich jsem doprovázela i do konce jejich dní. U těchto lidí jsem našla smysl své práce. Právě díky nim jsem se naučila i ve svém životě rozlišovat důležité od méně důležitého, naučila jsem se vážit si života a partnerských vztahů. Evoluční sexuologii a problematice partnerských vztahů se věnuji skoro deset let. Našla jsem v nich protiváhu práce onkopsycholožky, protože tito mí klienti, kteří řeší partnerské či sexuální problémy, stojí často pouze na rozcestí, ale všichni z nich mají šanci žít a naději na spokojený dlouhý život. A proto také píši populární knihy, pro naději, naději nás žen ve šťastný život s našimi muži.