To je, řekl bych, vážení, úhlavní informace. Tady nejde jen tak o nějaký halabala zub. Ale o první zoubek naší drahé dcééérky. Dolní levá jednička, ta to, myslím, je. Už jsme počínali poněkud nervóznět. Manželka mi významně ukázala tabulku z jakési chytré knížky. Obsahovala deset moudrých fakt, která by už NEměla platit u ročního dítěte. Pokud ano, je třeba odborných konzultací.

Jediný bod sedící na naší roční Alžbětku byl právě ten o zubech - "nemá ještě žádný zub a ani se jí neklube". Ne že bychom letěli po doktorech jen proto, že se o nějaký ten týden zapomene lenivý zoubek, ale to víte, vrtá vám to trošililinku v hlavě. Návštěvy kamarádek s půlročními dětmi se pyšní pěti zuby a my? He? Stále nic!

O la lá, tak to už není pravdou. Jedeme si takhle na návštěvu, Bětule se řehoní v autobuse na zanedbaného pána a hle - zoubek. (Nerozdává přízeň podle nějakých povrchních dojmů, šatů, tělesného pachu. Nevybírá si. Tuhle nabídla v tramvaji rohlík hodně sešlé ženštině, nevoněla (hodně diplomaticky řečeno) a pohled na ní byl neveselý. Rohlík byl přijat. Trochu mi zatrnulo, když se ta nejšpinavější ruka ve střední Evropě natáhla ke kočárku, pfff...)

Zpět k zoubku: asi mi měkne mozek, ale měl jsem v onu radostnou chvilku pocit naprostého štěstí. Vyhrál jsem ve Sportce! Dostal jsem tu nejúžasnější hračku. Bylo to (skoro, ehm) silnější, než když mi k březnové výplatě vypočetli v účtárně sedm tisíc navrch jako vyrovnání daně a výdělečně nečinné manželky. (Byla to pro mě novinka, obvykle šlo tak o tři, čtyři stovky, ožením se, rozmnožím a hrc! Škoda, že to není každý měsíc, škoda...)

Toť ona novina. Vaši potomci, tuším, se zubili na svět jistě o pár měsíců dřív. Ale co, hlavně že už je vše, jak má být.

Když jsme u fyzických dějů a pokroků a anomálií - doktorka nás také poslala na kardiologii, pro jistotu. Ne kvůli zubům, ale když prý mívá ty afektivní  záchvaty. Nedokázal jsem si dost dobře představit, jak dokáží změřit EEG roční holčičce, která si nenechá sáhnout na hruď ani obyčejným fonendoskopem!

Kupodivu to nebyl problém a zvládli to na jedničku. Všechna čest. Vědí jak dítě zabavit. 

Výsledek? Všechno v pořádku. Ještě aby ne, sakra!

A co ta aréna v dnešním názvu? Ále, máme totiž Sazka Arenu skoro hned za domem, ob dvě ulice. Dost jsme se děsili mumraje kolem MS. Dopravní kolaps, všude hulákají posilnění fanoušci z celé Evropy... Hokeji fandím, což o to, ale nemusím to veselí mít přímo pod okny, když právě Alžbětka usíná..

Zatím se obavy nenaplnily, jen včera nám pod okny vyhrávala parta harmonikářů v lotyšských dresech. Hoši, do toho!

(Šromko, vy donašečko! Nazdar mami!)