V České republice nejsou ty rozdíly tak markantní. Ale i naši muži a ženy se od sebe liší víc než dvojnásobně. Vyvstává logická otázka, s kým ti muži vlastně souloží. Ale také vyvstává pochybnost nad seriózností podobného výzkumu. Jednoduchá matematická úvaha nám přece jasně říká, že počet mužů a žen musí být zhruba stejný.

Zkreslené údaje

Háček je v údajích, které vědci získají na základě anonymních dotazníků. Data sesbíraná tímto způsobem musíme brát s velkou rezervou. Podléhají totiž autocenzuře a také autostylizaci. Lidé se záměrně i podvědomě tváří, že jsou lepší a sexuálně výkonnější. Nebo naopak ctnostnější a ušlechtilejší. Sexuologové se nejprve domnívali, že ke zkreslení dochází hlavně kvůli mužskému holedbání.

Ukázalo se, že výzkumy zkreslují i ženy. Například americké psycholožky Terri Fisherová a Michele Alexandrová zjistily, že při běžném průzkumu uváděly ženy průměrně 2,6 milence, zatímco při testu na detektoru lži už to bylo 4,4 milence. Ukázalo se, že ženy upravují své odpovědi podle toho, nakolik věří, že zůstanou v anonymitě, a nakolik jsou si jisté, že jejich případná lež zůstane neodhalena.

O tom, že muži i ženy zkreslují údaje anonymních sexuálních výzkumů, svědčí například i rozdílné počty souloží do roka. V těch podle průzkumů vedou Američané. Je zjevné proč. Přes všechny puritánské tradice považují sex málem za olympijskou disciplínu. A náležitě si v tomto ohledu fandí, tedy zkreslují skutečné údaje ve svůj prospěch.

Na opačném konci tabulky pak figurují Japonci. Podle vlastních údajů si dopřávají pohlavní styk téměř o třetinu méně často. Nelze jim ale věřit. Výsledky podobných průzkumů ukazují spíše na to, jakými by lidé chtěli být, než jakými doopravdy jsou. Sexuální život jednotlivých národů se od sebe s největší pravděpodobností příliš neliší.

Společenské konvence

Autostylizace také vysvětluje, proč v Česku trvá jeden pohlavní styk podstatně déle, než je evropský průměr. Někteří lidé mají sklon vysvětlovat rozdíly v počtu partnerů tím, že řada mužů chodí za prostitutkami. Ale věřte, že ani profesionální sexuální pracovnice, které mají stovky zákazníků, nedosahují takových výkonů, aby statistiku ovlivnily podobně výrazně. Například u nás využívají jejich služeb pravidelně sotva 3 procenta mužů.

Ty rozdíly ve statistice svědčí spíše o stále přetrvávající dvojí morálce. Přes veškeré snahy o rovnoprávnost mužů i žen se pořád měří různým metrem. Proto se většina mužů vysokou promiskuitou holedbá a většina žen ji spíš tají, protože by se podle společenských konvencí měly za vyšší počet milenců spíš stydět.

Psychologové dokonce tvrdí, že občas na nějaký takový styk s milencem skutečně zapomenou, přesněji řečeno: vytěsní tuto skutečnost z vědomí. Takže v té statistice vlastně ani nelžou. Zapomenutý milenec se přirozeně nepočítá. A pokud jde o skutečný počet partnerů, ten bude s největší pravděpodobností aritmetickým průměrem mužských i ženských odpovědí.