Podle slavného psychoanalytika Sigmunda Freuda vznikla jako důsledek prastarého strachu některých pánů z kastrace. Dnes chápeme představu ozubené pochvy jako příznak nenávisti k slabšímu pohlaví, tedy misogynie. Podvědomě se za ní skrývá strach určitých mužů z žen nebo strach ze všeho, co zavání sexem a hlavně pohlavním stykem s nimi. Může však být součástí i skryté homosexuality.

Podle sexuologů symbolizuje také strach z projevů ženství, jako je třeba deflorace, menstruace, těhotenství, porod nebo sekrece mléka. Kdysi tyto jevy představovaly pro muže z určitých kultur krajní nebezpečí. V některých kulturách věřili i tomu, že stačí, aby se žena v tomto stavu dotkla určitého předmětu, a může to vyvolat smrt muže. Staří Římané se prý nebáli ničeho víc než menstruace své manželky.

Pohled nevěsty prý může zabíjet. Někde proto chodí ve svatebním průvodu místo ženicha osel.

Římský spisovatel Plinius starší, který zahynul při výbuchu Vesuvu (r. 79), napsal: „Jakmile se přiblíží žena v době své menstruace k nádobě s vínem, okamžitě zkysne, i když je zcela mladé. Polní plodiny pod jejím dotykem uschnou, tráva nevzejde. Zahradní byliny a poupata napadne rez, stačí jen, aby přešla kolem.“ Podvědomé obavy přetrvaly někde až dva tisíce let. I v některých současných společnostech označují menstruaci za „ženský jed“.

Zmíněný strach přetrvává také v řadě moderních obřadů. Je to zejména podvědomá obava z nevěsty při svatbě. Její zahalování představuje jakýsi ochranný rituál.

I častý zvyk primitivních národů, že se snoubenci nesmějí vidět před svatbou, patří pravděpodobně do této kategorie. Pohled nevěsty prý může zabíjet. Někde proto chodí ve svatebním průvodu místo ženicha osel. Nevěstě se opakovaně říká: „To je tvůj ženich.“ Její zabíjející pohled pak padne na osla a muž zůstane naživu.

Podvědomý strach z ženy vedl v historii k jejímu ponižování. Dokonce slavný básník Homér říká: „Není na Zemi nic hanebnějšího a nestoudnějšího než žena.“ Filozof Platón ji považoval za pozdější, a tudíž méně cenné dílo bohů.

Misogynie přežívá dodnes 

Misogynie, v podobě dvojí morálky, mužské a ženské, přežívá dodnes v křesťanském náboženství a hlavně v islámu. Setkáme se s ní i mimo náboženství. Po dlouhá léta platilo, že muž získá zkušenosti se svobodnými nebo vdanými ženami ještě před manželstvím. Ty, které mu k těmto zkušenostem dopomohly, však společnost nekompromisně odsuzovala a někde dodnes odsuzuje.

Ale vraťme se k obrazu ozubené pochvy, které se latinsky říká vagina dentata. I dnes se občas některý z mužů přizná svému sexuologovi, že se mu o ní zdálo. Zpravidla jde o muže, kteří mají narušený vztah k ženám. Ozubená pochva je pak pro ně stejně nenáviděným symbolem, jaký představuje pro feministky nebezpečný penis, nástroj vhodný tak leda ke znásilnění a zotročení.