Některé rodiny vyznávají model spíše patriarchální (rodina s výrazně dominantním postavením otce), jiné matriarchální (rodina s výrazně dominantním postavením matky) a problémové mohou být tzv. zkřížené modely (muž z patriarchátu a žena z matriarchátu či naopak).

Neshody mohou nastat i tam, kde děti s výchovnými metodami rodičů vyloženě nesouhlasily a ve svých vztazích se snaží o pravý opak. Syn despotického otce tak může být ve svém vlastním vztahu naprosto nerozhodný a zakřiklý partner apod. Psycholog Petr Šmolka ve své knize Muž a žena – návod k použití popsal tři největší třecí místa odlišné výchovy.

Otevřenost či uzavřenost vůči okolí

Na jedné straně stojí rodiny žijící velice uzavřeně, na druhé rodiny fungující jako jakási průchozí společenství. Výrok „co sem ti tvoji rodiče zase lezou, vždyť tu byli loni“ může být v daném kontextu vnímán i jako pouhý odraz zkušenosti a zvyklostí z rodiny typu „můj dům, můj hrad“.

Distribuce financí

Žena, která vídávala svého otce v den výplaty ve stoji o rukou a maminku, jak pečlivě sbírá z kapes vypadávající bankovky a otci pak přiděluje kapesné raději v naturáliích, bude mít asi svou představu o tom, kdo má držet kasu. Možná těžko slučitelnou s představou muže, jehož matka musela otce usilovně žádat o každou korunu.

Styl komunikace

Na jednom pólu mohou být rodiny navyklé otevřené až někdy příliš přímé komunikaci, na druhém pak ty, kde se vše vyjadřovalo spíše v nesmělých náznacích. V té první tedy rozvařená rýže je podnětem pro kritiku kuchařky, v té druhé spíše záminkou k pomlouvání Asiatů a ke konstatování, že z té jejich rýže stejně nešlo nic lepšího uvařit.

Pokud se vám stane, že vám partner po několikaletém soužití vyčítá cokoliv ve stylu: „Jsi stejná jako tvá máma,“ případně: „Jako bys tomu svému tátovi z oka vypadl,“ pak se zbytečně nebraňte. Snad jedinou adekvátní odpovědí na tyto výčitky je: „Ano, a toho sis všimnul/a až teď, nebo ti to někdo poradil? Víš, ono to tak zpravidla opravdu bývá…“ Uzavírá toto téma psycholog Petr Šmolka.