Obecně přijímaná evoluční teorie tvrdí, že lidé ztratili srst, zděděnou po předcích, z několika důvodů. Především proto, aby se vyhnuli riziku, že se v jejich tělním porostu usadí parazité, a pak také díky „vynálezu“ oděvu. Ženy si tedy vybíraly partnery, jejichž tělo bylo méně zarostlé, a neposkytovalo útočiště parazitům. V neposlední řadě tu hrála významnou úlohu i naše schopnost regulovat tělesnou teplotu pocením.

Může za to vodní mezičas?

Svého času se objevila i teorie, že srst ztratili předkové kvůli tomu, že podobně jako kytovci či ploutvonožci prošli vodním extempore. Chlupatá pokožka, pokud není chráněna proti promočení, je ve vodním živlu obrovskou komplikací. Kromě toho zastánci této teorie upozorňovali na to, že umístění i směr růstu ochlupení, které nám zbylo, se zdají být vysvětlitelným „neškodným“ pozůstatkem předchozího osrstění. Chlupy v podpaží a ohanbí by plavání příliš nepřekážely, stejně tak vlasy, rostoucí od vrcholku hlavy dolů, nebo ochlupení mužské hrudi či zad by ve vodě nepředstavovaly problém.

Nedávno se ozvala skupina evolučních biologů, kteří výhodnost naší lysosti zpochybňují. Paradoxní je to, že se i oni opírají o argumenty spojené s parazity. Ochlupení, které nám zbylo, je podle jejich výzkumu velkou výhodou právě pro včasné odhalení parazitů.

Štěnice ve službách vědy

„Náš výzkum se zaměřil na pochopení biologie hmyzu, živícího se lidskou krví,“ uvedl svou zprávu v loňském prosincovém vydání magazínu Biology Letters evoluční ekolog Michael Siva-Jothy z univerzity v britském Sheffieldu. „Hledali jsme cesty, jak efektivně kontrolovat tyto parazity a tím předejít přenosu infekčních nemocí, které šíří.“

Pro parazity jako jsou štěnice představují chlupy překážku.

Pro parazity, jako jsou štěnice, představují chlupy překážku.

FOTO: fotobanka Profimedia

Vědci prostřednictvím Facebooku našli 29 studentů-dobrovolníků, kteří byli ochotni podstoupit experiment spojený s nepříjemnou procedurou. Museli si nechat hladce oholit jednu ruku a ulehnout na lůžko zamořené štěnicemi. Cílem bylo zjistit, jak rychle poznají, že je napadly štěnice. V dalším kroku pokusu pak společně s experimentátory sledovali, kolik času parazit potřebuje, aby se připravil k zakousnutí do pokožky. V té fázi byly štěnice z těla dobrovolníků odstraněny.

Výsledkem pokusu bylo zjištění, že neoholená pokožka umožňovala mnohem lepší rozeznání útoku parazita – dobrovolníci se shodovali v tom, že přítomnost štěnice poměrně snadno pocítili na paži přirozeně porostlé chloupky než na té, která jim byla před pokusem oholena.

Chloupky nejen fungovaly jako citlivé detektory pohybu, ale rovněž štěnicím svou přítomností komplikovaly hledání vhodného místa pro „zakousnutí“.

Kolik času potřebuje parazit

Ze třicítky dobrovolníků potřebovali muži k poznání útoku parazita méně času než ženy. „Rychlejší“ muži ale neznamenají, že by ženy byly častějšími oběťmi parazitů. Je známo, že štěnice si nevybírají oběti podle pohlaví, ale preferují k sání méně ochlupená místa na lidském těle, především oblast kotníků. Rozdíl v hustotě ochlupení mezi muži a ženami je daný hladinou mužského hormonu testosteronu. Siva-Jothy evoluční kořen této skutečnosti vysvětlil tím, že ženy v dávné minulosti ve snaze vyhnout se parazitům a jimi přenášeným nemocem preferovaly muže v tomto směru úspěšnější, tedy zarostlejší.

Tradiční představa mužné hrudi přetrvává už jen u každé páté Evropanky.

Tradiční představa mužné hrudi přetrvává už jen u každé páté Evropanky.

FOTO: fotobanka Profimedia

Slovenský výzkum: musí to být jinak

Neuplynul ani rok a v internetové verzi časopisu Archives of Sexual Behavior vyšla studie slovenského biologa z Trnavské univerzity Pavla Prokopa, který naopak tvrdí, že preference žen nepatří chlupatým, ale nezarostlým mužům. A také on dochází k závěru, že teorie o parazitech si zaslouží přehodnocení.

„Podle pohledu evolucionistů by měli být ženami preferováni nezarostlí muži, zejména v oblastech či kulturách, kde je ohrožení parazity vysoké, jako například v blízkosti rovníku,“ napsal Prokop. „Porovnávali jsme sice jen dvě země, které se hrozbou parazitů liší, ale rozdíly v preferencích žen jsme nenašli.“

Trnavský tým se ptal 161 tureckých a 183 slovenských žen na jejich vztah k mužům. Turecko reprezentovalo zemi s vysokým výskytem nemocí přenášených parazity, jako jsou malárie a horečka dengue, Slovensko pak představovalo zemi s obrácenou charakteristikou.

Dobrovolnice měly za úkol ohodnotit přitažlivost mužů na fotografiích. Ve snaze o co nejobjektivnější pohled dostaly ženy jen snímky mužských torz od krku po pas. Byl v tom ovšem trik – šlo o stejné muže, jen na jedné fotografii byli zachyceni takoví, jací jsou ve skutečnosti, zatímco na druhém snímku měli ochlupení na prsou a břiše oholené.

Holá hruď prý přitahuje každou

Test měl podle očekávání, vycházejícího z převažující teorie o preferenci nezarostlých mužů, ukázat u tureckých žen nižší atraktivnost zarostlých mužů, zatímco Slovenky, které po generace žijí s malým rizikem parazitů, neměly tomuto aspektu přikládat velkou důležitost.

Ženy dnes podle výzkumů dávají přednost mužům bez zarostlého hrudníku.

Ženy dnes podle výzkumů dávají přednost mužům bez zarostlého hrudníku.

FOTO: fotobanka Profimedia

Jenže výsledky uznávanou teorii popřely. Turkyně stejně jako Slovenky dávaly přednost mužům, jejichž hrudník nebyl porostlý chlupy. Zarostlé muže hodnotila atraktivně jen pětina žen jak na Slovensku, tak v Turecku. Podobně rozporně vyzněly i dřívější výzkumy preferencí žen v rámci Spojených států, zatímco podle jiné studie ženy v africkém Kamerunu považují zarostlý mužský hrudník za atraktivní, což ovšem podle dalších výzkumů je pro Číňanky, Novozélanďanky a ženy z jihozápadu USA neatraktivní.

Existují i výzkumy o změnách preferencí podle fáze menstruačního cyklu – ženy v období ovulace údajně dávají přednost „hladkým“ partnerům, ale v neplodných dnech je přitahují i zarostlejší muži.

„Samozřejmě je potřeba dalších studií napříč kulturami,“ upozornil Prokop, „než by bylo možné teorii o parazitární příčině ztráty lidského ochlupení vyvrátit.“