Schopnost soustředit se nezíská dítě automaticky, ale získává ji postupným tréninkem při hře a později ve škole. Je třeba počítat s tím, že děti ji nemají tak výraznou jako dospělí a snadno se rozptýlí.

Naučit se koncentrovat

Když se cílevědomě soustředíme na jednu konkrétní věc, napomáhá to procesu poznávání. Ve stavu soustředění probíhají myšlenkové pochody rychleji a důsledněji. Čím víc se na nějakou věc zaměřujeme, tím ostřejší a jasnější je naše pozorování i myšlenkové procesy. Tento stav je závislý na četných vnitřních a vnějších podmínkách.

Mezi vnitřní předpoklady patří především rozumová vyspělost dítěte a jeho vůle. Je samozřejmé, že dítě nemůže soustředěně přemýšlet o tom, co rozumově neobsáhne. Určitou roli může sehrát i vztah dítěte k řešené úloze, k tomu, kdo ji zadává, stupeň obtížnosti daného úkolu, určité postoje dítěte (např. vědomí odpovědnosti a povinnosti).

Stejně významné jsou i vnější podmínky - pracovní prostředí dítěte. Třeba přemíra hraček a různých předmětů ho při učení zbytečně rozptylují. Dítě se rychleji unaví i při špatném a nepravidelném denním režimu, bez dostatku pohybu na čerstvém vzduchu, nebo když bude duševní práce trvat příliš dlouho.

Pozornost rozvíjíme od útlého věku

Začínáme již v kojeneckém věku, proto by dítě nemělo dostávat přemíru podnětů. Před tím bychom ho měli chránit i později, kdy se bezděčná pozornost začíná vyvíjet v pozornost záměrnou.

Od druhého roku začněme u dítěte s výchovou k soustředěné práci. Schopnost koncentrace lze rozvíjet stejně jako jeho řeč, paměť a myšlení. Občas proto požádáme dítě, aby splnilo a dokončilo nějaký drobný úkol.

Kolem třetího roku ho již zvykáme, aby vydrželo kratší dobu pozorně naslouchat, něco si prohlížet. Vedeme je k soustředěnosti i drobnými cviky zručnosti (např. zapínání knoflíků, samostatné oblékání).

Od pětiletého dítěte již vyžadujeme, aby plnilo pravidelně některé své povinnosti. Právě ochota a sebeovládání v každodenním životě vedou ke schopnosti soustředění. Samostatnost dítěte má velký význam, přebíráním jeho povinností mu nepomůžeme. Nesamostatnost brzdí i schopnost soustředit se. Pozdější zapomínání školních věcí má mnohdy kořeny právě v nesamostatnosti dítěte.

Dělat dvě věci najednou se nevyplácí

Stejně tak bychom neměli připustit ani kulisový poslech televize. Není dobré, když si dítě při sledování televize hraje, něco si prohlíží či čte a jen tak mimoděk se občas podívá, co se děje na obrazovce. Vede to k tříštění pozornosti a k nesoustředěnosti.

Naopak k soustředěné pozornosti pomáhá dítěti vhodná zájmová činnost. Pokud podporuje určitou schopnost dítěte nebo rozvíjí jeho talent, pak se pro ni snadno nadchne a je ochotné překonávat i překážky. Tím se trénuje i v soustředěné pozornosti. Vyžaduje ji např. hra na hudební nástroj.

Začarovaný kruh

Když dítě přinese ze školy poznámku, že je nepozorné, a my víme, že ani doma se nedovede soustředit, netrestejme je za to. Pokud ho budeme napomínat, prodlužovat dobu přípravy na školu, zakazovat mu hry a trestat ho domácím vězením, většinou se jeho nesoustředěnost a roztržitost ještě zvýší.

Naopak je třeba, aby se dítě dostatečně venku uvolnilo a kompenzovalo tak duševní práci ve škole dříve, než usedne nad domácími úkoly. Místo trestu raději pátrejme po příčině jeho roztěkanosti.

Schopnost soustředění je spjata s celou osobností dítěte. Proto tak úzce souvisí s jeho ochotou plnit školní povinnosti, s jeho vědomím odpovědnosti, sebeovládáním, rozvíjením zájmů i se samostatností.

Jestliže je ale přetěžováno a nad učením vysedává neúměrně dlouho a bez odpočinku, pak se nesoustředí a čas jen prolelkuje.