Odborníci podrobili výzkumu 2 300 kanadských a 500 finských žen narozených v 18. a 19. století. Potvrdili, že v průměru se žena za každé přežité desetiletí po padesátce dočkají dvou vnoučat.

Přítomnost babiček však zejména podporuje jejich syny a dcery k plození dalších potomků. Jejich přítomnost totiž podvědomě vzbuzuje pocit, že mají zdravé a dobré geny.

Dědečkové významnou roli nehrají

Podle studie zveřejněné v časopise Nature je pozoruhodný i fakt, že u dětí, jejichž babička je stále naživu, je větší pravděpodobnost, že samy přežijí prvních patnáct let svého věku. Zejména v případě, když babičce při jejich narození bylo méně než šedesát.

"Dnešní zřetelné snižování míry dětské úmrtnosti je ovlivňováno i poněkud jinými prostředky. Babiččin efekt se dostává do rozporu se sociálními kompetencemi a školními povinnostmi vnuků, nemluvě třeba o finanční podpoře," podotýká k práci finských vědců Jan Weise z Demografického institutu Maxe Placka.

S kolegy se ovšem shoduje v tom, že role dědečků je i nadále spíš zanedbatelná.