Výzkumníci dnes sice dokážou zavádět pokusným osobám do pochvy malé televizní kamery, v mozku měřit elektrické potenciály při dosažení orgasmu nebo dávat studentům očichávat spodní prádlo nasáklé potem. Žádná kamera však nezachytila sexuální aktivitu kosmonautů na vesmírné stanici.

Pokud novinář položí otázku týkající se intimního života ve vesmíru, odmítají kosmonauti o těchto záležitostech hovořit. Rázem se z nich stanou bezpohlavní jedinci. Na tiskovkách jen nechápavě vrtí hlavou a nanejvýš publikum obdaří dvojsmyslným úsměvem.

Výjimkou byla anglická kosmonautka Helen Sharmanová. Přiznala, že jako svobodná osmadvacetiletá dívka zažila fantastické zážitky na palubě kosmické stanice Mir s ruskými kosmonauty Sergejem Krikajlovem a Anatolijem Arcebarskim. Když senzacechtivé publikum zkusilo pátrat po eventuálním kosmickém gruppensexu, zahalila se celá rusko-anglická trojka do pláštíku mlčení. Jedna kamera prý zachytila Helen, jak se v dráždivé noční košilce vznáší beztížným prostorem kosmické lodi. Záznam kamery však někdo vypnul. Je ale klidně možné, že následná sexuální aktivita existovala jen v bujných představách pozemského publika.

Zpráva o sexuálních experimentech

Francouzský novinář Pierre Kohler už před lety uveřejnil zprávy o sexuálních experimentech, které získal od kosmonautů. Jeho poznatky dokonce souhlasí s oficiálním prohlášením NASA. To připouští zkoušení různých metod a pomůcek umožňujících pohlavní styk ve stavu beztíže.

Prý je obtížené ponechat sexuální aktivitu pouze na svalech kosmonautů. Proto vznikly různé pásy a nafukovací tunely. Drží partnery těsně u sebe. Nejedná se o lechtivou senzaci, ale o vědecký problém. Hlouběji se ale začne řešit až v době letů trvajících několik let.

V problematice vesmírného sexu jsou sdílnější britští vědci. Příslušníci obou kosmických velmocí, Ruska a USA, zůstávají v debatách o těchto problémech puritánsky zdrženliví. Možná, že Britové navazují na slavnou tradici svého „Klubu deseti tisíc“.

Tento název není odvozen od počtu členů nebo jejich společenského postavení. Představuje nadmořskou výšku, ve které musí adept členství absolvovat pohlavní styk. Jelikož žádná pozemská hora není tak vysoká, musí členové klubu souložit v letadle. Důsledkem této aktivity pak bývají dlouhé fronty cestujících před toaletami. Tento problém může vyřešit pouze nabídka speciálních lůžkových kabin. V různých variantách je nabízí například společnosti Virgin nebo Singapore Airlines.

Pokud existují spací vozy ve vlaku, proč by nemohlo být podobné zařízení i v letadle? Zbývá tedy vyřešit už jen problém vzdušných turbulencí, kdy personál vyzývá sedící pasažéry, aby se připoutali.

Možná, že by k tomu mohly sloužit ty nafukovací tunely, které se osvědčily v kosmickém programu vesmírných stanic. Nebyl by to první případ, kdy rozvoj vesmírných výzkumů přispěl k řešení našich pozemských problémů.